Článek
V první řadě je třeba sportovně uznat, že Athletic byl lepší a vyhrál zaslouženě. Pokud jen hvězdný Nico Williams má tržní hodnotu vyšší než šest ročních rozpočtů Plzně, člověk je doma.
V podání Athletiku jde o vysokou školu fotbalu, kvalitu nejvyšší úrovně. Pokud by v La Lize nesoupeřil s Realem, Barcelonou a Atlétikem Madrid, hrál by pravidelně Ligu mistrů. Co umí s míčem v plné rychlosti vzpomínaný Nico Williams, je fantazie. Milan Havel, který se se španělským mistrem Evropy často na hřišti potkával, ví své. Zkrátka mezi týmy byl kvalitativní rozdíl.
Takže když po hodině domácí zvýšili na 2:0, nezávislý divák musel konstatovat - je hotovo. Nebylo. Plzeň nekapitulovala, gólem Havla se vrátila do zápasu a sebejistota Athletiku byla najednou ta tam.
Dostat se po druhém úderu zpátky do hry proti čtvrtému týmu La Ligy, navíc v kotli 50tisícového San Mamés, kde se uvařila spousta špičkových mužstev, to svede jen vnitřně silný, správně nastavený a zdravě sebevědomý tým. Toť hlavní výstup pro Plzeň ze stadionu Athletiku.
Není náhoda, že Viktoria došla v uplynulé sezoně do čtvrtfinále Konferenční ligy. Stejně tak není náhoda její úctyhodná 25zápasová série neporazitelnosti na evropské scéně, ani to, že dokázala v Evropské lize porazit Real Sociedad, Anderlecht a úspěšně vzdorovat Frankfurtu i United.
Plzeň nemá finanční možnosti, aby přivedla zahraniční posily za víc než 100 milionů korun nebo aby přetáhla pražským S klíčové hráče. Současná Plzeň je ale mentálně správně nastavená, zdravě sebevědomá. Má prostě srdce.