Článek
Podepsala se na něm i skvělá divácká kulisa, z níž měl husí kůži po těle podle svých slov i autor hokejového obrození národního týmu Kari Jalonen. Češi hnáni téměř devíti tisícovkami fanoušků na ledě dominovali hokejem, který dává smysl.
Národní tým ví, co má hrát. Dobře napadá, dokáže tvořit, jde na led s myšlenkou a když je třeba, tak se prostě zatáhne a brání. Vše v rámci systému, kterému realizační tým i hráči věří a jako očitý svědek tréninků potvrzuji, že se na něm maká denně, s vehemencí a s velkým smyslem kouče pro detail.
Finskému šéfovi střídačky jako totálnímu profesionálovi stačily dva duely na Českých hrách, aby fanouškům vrátil víru v úspěch reprezentace. Na druhou stranu ale začíná být v české sestavě, která si docela sedá, docela přetlak a každý další zásah do ní musí trenér pečlivě zvažovat.
Teď už skutečně začíná boj o konečnou nominaci. Řada hráčů, u nichž se to třeba až tolik nečekalo, na sebe během přípravy ukázala. Za všechny bych zmínil tři jména: Jiříček, Černoch a Holík. Kouč tohle musí brát v úvahu, ale taky ví, jaká hokejová kvalita mu ještě přijde. Zatím mu veškeré škrty vycházely, hra národního týmu jde nahoru.
Pět týdnů se něco pečlivě buduje a bylo by škoda to ve finiši pokazit. Bude teď hodně záležet právě na Jalonenovi, jestli si udrží u reprezentace hlavní slovo a bude si dál prosazovat vlastní rukopis, protože reálných zájemců o cestu na šampionát se zdá být víc než míst na konečné soupisce. A pokušení, koho ještě využít, mohou být velká.
Sám o sobě finský trenér při březnovém nástupu do funkce říkal, že není kouzelník, ale teď musí určitou hokejovou magii předvést. Aby reprezentace zůstala skutečně týmem, s nímž by se mohlo na šampionátu v Tampere jako adeptem na medaili počítat.
