Článek
Papírově největší aspirant na ligové zlato začal jarní část fotbalové sezony zle. Slavia jen mlhavě připomínala soubor, který má mašírovat za dalším titulem. Ano, jde o první zápas po delší pauze, který bývá atypický. A není jednoduché dobývat nadšeně a statečně bránícího soupeře, jakým byla Karviná. Ovšem na druhou stranu sešívaní disponují kádrem, který by si měl v takovém utkání poradit lépe.
V Edenu se uklidňovali, jak se s odchody Jana Kuchty a Nicolae Stanciua vypořádají. Jenže právě na pozicích útočníka a tvůrce hry neměla Slavia proti Karviné patřičnou kvalitu. Chyběl důraz, průbojnost, schopnost vybrat si ve vápně správné místo, tedy Kuchtovy kladné vlastnosti. Červenobílí postrádali i někoho, kdo by soka překvapil, kdo by vymyslel nečekanou přihrávku, přelstil obranu. V tom vynikal Stanciu.
Michael Krmenčík se na hrotu možná snažil, ale bylo to málo. Do šance se nedostal, jeho práce byla vysoce neefektivní. Nebyl ve správných prostorech. Postupem času se na postu útočníka ještě protočili Ivan Schranz, Peter Olayinka a Stanislav Tecl. Bezúspěšně.
V záloze zase nevynikal Mads Emil Madsen, jenž byl o poločase stažen. Na jeho obranu, ve druhé půli to bylo od Ondřeje Lingra na téhle pozici ještě slabší a dánský legionář se vzhledem k předchozímu malému vytížení v červenobílém dresu potřebuje ještě rozehrávat.
Hodně se také probíral přesun Srdjana Plavšiče na levý kraj obrany. Směrem dopředu působil srbský driblér živě, ale při inkasovaném gólu odhalil rezervy při bránění. Od centrujícího Lukáše Čmelíka byl daleko a vůbec se nesnažil mu situaci znepříjemnit.
Byl to první zápas. Slavia se potřebuje sladit, vstřebat změny, zapracovat nové hráče. Jeden pokažený zápas neotočí směr, nesebere veškerou víru. Ale je varováním. Minimálně v tom, že ono vstřebávání změn může trvat déle, než by v Edenu chtěli.
