GLOSA: Česko má tým bez velkých hvězd. Ale to neznamená ztrátu nadějí

Chystám se v roli žurnalisty na svůj patnáctý hokejový šampionát, a jestli jsem se něco za ta léta naučil, pak že papír se jmény je jedna věc, realita na ledě jiná. Nikdy bych si neodvážil tipovat, že „slepená" sestava z Rigy 2006 to doklepe až ke stříbru, že „nouzový" kádr, který dal po kvantu omluvenek z NHL dohromady kouč Růžička v roce 2010, může o pár týdnů později skotačit se zlatem na Staromáku. Stejně jako bych netušil, že Pešánův silný výběr z covidového turnaje 2021 se bude klepat, aby vůbec postoupil do čtvrtfinále a v něm se pak proti Finsku nezmůže na jediný gól.

Cesty Páně i hokejových týmů jsou prostě nevyzpytatelné...

A to se může týkat i výběru z roku 2023. Je tu ale bezesporu pár nadějných argumentů, že květen zase v Češích probudí jejich hokejovou vášeň a že i bez Pastrňáka na ledě bude mít smysl hltat televizní přenosy.

Kupříkladu – když se podíváte na složení rižské skupiny a český program, je bezesporu pro sehranost a herní růst pozitivní, že kvalita soupeřů graduje. Při vší úctě ke Slovensku, Lotyšsku či Kazachstánu zásadní zkouška přijde až po skoro dvou týdnech v dějišti v podobě střetu se Švýcarskem a Kanadou. Tou dobou už musí mít tým vyladěné všechny mouchy s haprující přesilovkou, musí najít ideální složení lajn i tušit, kdo je gólmanem č. 1.

Protože pak přijde na šampionátu rozhodující kvapík – očekávané čtvrtfinále a případné mače o medaili. A byť možná od hokejových potentátů a trenérů slýcháte, jak se hokej vyrovnává a jaká jsou v něm překvapení, pak Češi stejně pořád zůstávají v pozici, kdy o osudu rozhoduje právě čtvrteční čtvrtfinále, přisouzený sok a aktuální rozpoložení.

Ano, nedostavil se tentokrát příliv hráčů z NHL, nicméně nadějí může být, že základ týmu je v přípravě dlouho pospolu, což se dozajista odrazí na vnitřní síle a jednotě. Tolikrát v minulosti z úst trenérů vzešlo, že by chtěli na šampionát vyrazit z evropským jádrem, aby jejich plány pak rozmetala možnost povolat tuzemské hokejové celebrity ze zámoří. Pamatuji si, jak kouč Říha v roce 2019 lehce zalitoval, že se nedržel svého záměru a před odjezdem do Bratislavy evropskou kostru hodně proměnil. Aby pak sledoval, jak Finové získávají zlato s výběrem finské ligy doplněný o pár krajánků, který vlastně šel původní Říhovou cestou.

Pracanti se mohou i lépe smiřovat s rolí, která se na turnaji často mění. Může být u nich menší riziko podcenění při „povinných duelech" se Slovinskem, Norskem či Kazachstánem. Mohou mít před čtvrtfinále v krvi play off hokej. Mohou se rvát na hraně svých možností, mohou šampionát vnímat jako příležitost zásadně proměnit své hokejové osudy.

Mohou, ale taky nemusí.

Cesty hokejových týmů jsou prostě nevyzpytatelné a je jedno, jaká jména jsou na papíře. V pátek vpodvečer, až Češi dohrají úvodní duel proti Slovensku, možná budeme tušit víc.