Článek
Polehčující okolnosti jako nekvalitní terén a hustý déšť, který zkrápěl trávník ve druhém poločase, nebo neúčast zraněných Ladislava Krejčího a Alexe Krále, neobstojí. Nutno podotknout, že sami hráči se po utkání ani nijak nevytáčeli, nevymlouvali. Natvrdo přiznali, že utkání vůbec nezvládli.
Je rozhodně na místě se ptát: Proč se tak stalo? V pátek Češi excelovali s Polskem, byli v pohodě, plni sebedůvěry. Před sebou duel s outsiderem, který v pátek remizoval doma s Faerskými ostrovy. Nic, co by avizovalo podobný pád. Naopak do zápasu vstupovali plni sebevědomí a euforie.
Přesto převedli bezkrevný výkon, s absencí kreativity. Od první minuty bylo evidentní, že tenhle zápas bude průšvih. Souček a spol. se nedokázali přizpůsobit agresivitě nažhavených Moldavanů, do šestnáctky soupeře se pořádně dostali poprvé ve 23. minutě. První poločas byl až do šance Součka, který těsně před přestávkou nastřelil zblízka břevno, jedno velké nic.
Bolestivá grimasa českého útočníka Jana Kuchty v utkání s Moldavskem.
Přesto vyběhla do druhé půle stejná jedenáctka. Trenér Jaroslav Šilhavý, který se perfektně trefil do sestavy proti Polsku, se k prvnímu střídání odhodlal až v 73. minutě. Před časem seděl dlouhé roky na lavičce v roli asistenta vedle legendárního kouče Karla Brücknera. Kdyby si na něj v Kišiněvě vzpomněl, musel sáhnout ke střídání ještě v průběhu prvního poločasu. Prostě se pokusit něco změnit, co by studený tým nakoplo, co by mu dalo nějaký impuls.
Jasně, trpaslíci už nejsou trpaslíky, kterými byli před lety, kdy od velkých mužstev dostávali klidně sedm osm gólů. Překvapivých výsledků na úkor favoritů přibývá. Čas od času se nevyhnou nikomu.
Vyprávět můžou Dánové, kteří padli v Kazachstánu. I hráči jsou jenom lidé. Zápas blbec sedne občas i na sebelepší tým. Je ale přinejmenším zvláštní, že na Čechy přišel ve chvíli, kdy byli psychicky nahoře. Tři dny po skvělém představení s Polskem. Takový výkonnostní kontrast oproti duelu v Edenu prostě není normální.
