Článek
Podstatnější byla persona polského sudího.
Vypjatý šlágr Slavie s Plzní na něj podle výpovědi domácího kapitána Ondřeje Kúdely i trenéra Jindřicha Trpišovského dolehl až příliš, takže nervozita z něho očividně čišela. Už před zápasem, kdy přišel za oběma týmy do kabin. V průběhu střetnutí ještě víc.
Aktéři to samozřejmě vycítili.
Ti na trávníku, na obou znesvářených lavičkách pochopitelně také. Dostali signál, že Frankowski není takovou osobností jako jeho kolega Marciniak účinkující pravidelně na scéně Ligy mistrů a soudcující i tak ostře sledované zápasy, jakým byly nedávné vyřazovací duely Realu s Chelsea či Liverpoolu s Villarrealem. Ostatně, i Raczkowski toho má za sebou dost v pohárové Evropě i třeba v řecké lize, kam si ho v lednu pozvali na derby Panathinaikosu s Olympiakosem.
V Edenu ovšem domácí a hosté promptně pochopili, že Frankowski je trochu jiná sorta. A nejenže vycítili, i toho využili a zneužili. Aby ne, když šlo o peníze obou klubů, které si polského sudího zaplatily.
Ten tam byl respekt, jenž byl při účinkování Marciniaka v derby pražských S patrný na hráčích i ansámblech na lavičkách obou rivalů. O nějaké vážnosti a úctě k arbitrovi nemluvě.
Proto výlevy na trávníku i za postranní čárou, diskuse, debaty, gesta. Šarvátky na hřišti i mezi oběma lavičkami, vzájemné provokace, osočování, urážky za hranou alespoň základní slušnosti.
Vedoucí slávistického mužstva Stanislav Vlček popuzeně, a hlavně opakovaně startující na hrací plochu na polského sudího. Nadávky z úst Trpišovského asistenta Houšteckého i reakce jindy uvážlivého Köstla vykázaného v nastaveném čase červenou kartou z lavičky, o reakcích a počínání Řeháka levitujícího za hranou pravidelně, pak vůbec nemluvě.
Obdobné exploze vášní a těžko citovatelných výrazů na plzeňské lavičce polévané litry piva i z míst vyhrazených VIP personám. Vztyčený prostředník majitele a nejvyššího bosse Viktorie Šádka po vyrovnávacím gólu v páté minutě nastavení směrem k tribuně.
„Všechno začalo hned na úvod utkání skandováním Zku..ená Plzeň, od toho se celé odvíjelo," hledal vysvětlení plzeňský trenér Michal Bílek.
„Není to česká specialita, podívejte se třeba na Portugalsko," zkoušel bagatelizovat dění v Edenu slavistický kouč Jindřich Trpišovský s dodatkem, že on se soustřeďuje jen na zápas a do ničeho jiného se nemíní dostávat.
Explozi dýmovnic a kouře valícího se v závěru první půle z tribuny sever na hřiště v takových mračnech, že utkání muselo být na pár minut přerušeno, však vnímal.
„Přerušení společně s přestávkou pomohlo soupeři, aby načerpal síly do druhého poločasu," povzdechl si, aniž by se proti excesu nejzarytějších slávistických fanoušků vyhranil, natož ho odsoudil, byť jeho mužstvu uškodil.
Ostatně, v Portugalsku jsou dýmovnice a bengálské ohně na tribunách přece také běžným jevem. V sousedním Španělsku, stejně jako v Řecku či Turecku rovněž. A ve spoustě fotbalově rozvojových destinacích se odehrává na stadionech daleko větší peklo. I šutry, kusy vytrhaného betonu se tam používají, když emoce planou a jde o hodně. A po krku si tam jdou znepřátelení rivalové.
A nikdo si tam přece nepřipomíná prastarou moudrost tvrdící, že čeho je moc, toho je příliš.
Proč tedy právě u nás moralizovat a apelovat na chování a počínání v rámci norem platných pro civilizovaný fotbalový svět? Vždyť jinde se přece mění zápasy v daleko větší fotbalové inferno.
Třeba zrovna v takovém Portugalsku, jímž se po nedělním dění v Edenu zaštiťujeme a k němuž shlížíme.