Článek
Na závěrečném turnaji v Innsbrucku tehdy čerstvě jednadvacetiletý Tomáš Macháč zacvičil s matadory Gasquetem a Evansem, dvacetiletý Jiří Lehečka trápil Norrieho a společně pak čeští mladíci sehráli vynikající čtyřhru proti jednomu z nejlepších deblových párů světa Herbert, Mahut. Zkušení soupeři uznale kývali hlavami, jejich kapitáni Navrátila plácali po ramenou.
Po 15 měsících jsou čeští fanoušci mužského tenisu ještě o něco optimističtější. Lehečka přijel na kvalifikaci do Portugalska jako čtvrtfinalista Australian Open a s domácími antukáři vyběhl bez ztráty setu. Macháč v Melbourne trápil světovou dvojku a v Maie udolal portugalskou jedničku.
Nejspíš je předčasné říkat, že zde máme nový tandem podobný Tomáši Berdychovi s Radkem Štěpánkem, ale některé analogie bijí do očí. Lehečka netají inspiraci bývalou světovou čtyřkou. Stejně jako Berdych má hru postavenou na servisu, od zadní lajny vysílá dělové rány z obou stran, ale svou hru navíc obohatil také o úspěšné přechody k síti. Macháč je zase podobně jako Štěpánek ‚větší hračička'. Pokud bude zdravý, měl by se v dalších měsících také posunout výš.
Pro českou tenisovou komunitu je důležité, že oba chtějí nejstarší týmovou soutěž hrát. I když teď nikdo ještě netuší, jak bude vypadat její formát příští rok.
„Ukázal jsem, že mi na Davis Cupu záleží," řekl ve vítězném opojení Lehečka a ostatní členové týmu souhlasili.
Doby, kdy byly boje o salátovou mísu pro tenisty tím nejdůležitějším, jsou sice dávno pryč, ale i na Berdycha se Štěpánkem se vzpomíná hlavně kvůli daviscupovým zážitkům a slavným triumfům z let 2012 a 2013.
Kéž by byly dopřány i nastupující generaci českého tenisu. Generaci, která konečně vykopla dveře do budoucnosti.
