GLOSA: Buďme pozitivní, prosíval jeden kouč. Tak tedy pět plusů o hokejovém nároďáku

Tak tedy buďme. Tedy jen slovy, ne ve výsledcích covidových testů.

Vydařené přesuny. Říká se, že vítězná sestava se nemění, ale kouč Filip Pešán správně cítil, že spolupráce některých lajn i po Švýcarsku hapruje. Druhou a třetí řadu promíchal, do sestavy přidal Michaela Špačka, který kvůli covidovým strastem už přestával v přílet do Pekingu věřit a on se hned odvděčil gólem. Formace působily živěji, snad také duo Hyka-Sedlák si přivyklo a přizpůsobilo se hře Davida Krejčího a vytěží z jeho hokejové geniality. "Někdy člověk udělá změny v sestavě, přesilovce a vyjde to. Někdy je za blbce. Jsem hrozně rád, že se nám to dnes povedlo," uvedl Pešán.

Přesilovky. Čísla mluví jasně: čtyři využité přesilovky, přičemž ta pětiminutová na konci druhé třetiny přinesla hned dva góly a zřejmě klíčový obrat. Vyplatilo se zařazení obránce Kundrátka, který si na modré vedl jistěji než předtím Jeřábek a především byl i zdatnější při ostřelování. Tým se na souhru v početní převaze hodně soustředí při tréninku a poradách na hotelu, což tentokrát přineslo efekt. Podnětný je především asistent Martin Straka. "Pracujeme na tom pořád, dennodenně. Jsme rádi, že se strávený čas před televizí a tvrdá práce na videu konečně projevila," přiznal útočník Krejčí.

Předbrankový prostor. Bývalý asistent u reprezentace Václav Prospal rád říkával, že před brankou leží peníze. Že hráči, kteří se nebojí chodit clonit gólmanům, nevadí jim sekery i špinavá práce, jsou za to královsky placeni. A žehral, že v českém hokeji nám takoví borci chybí. I v prvních dvou zápasech v Pekingu jako by se nikomu do míst, kde to bolí, nechtělo. Tentokrát tam ale byli. Kundrátkovi při prvním gólu výrazně pomohl stínící Kovář, Klokovi zase Smejkal. Tak se současný hokeje hraje. Rusové dokonce zvažovali trenérskou výzvu, zda se nepovoleně neocitli v brankovišti, ale bylo by to zbytečné.

Střely obránců. Tři góly ze šesti včetně toho vítězného zařídili beci. Ne, už dávno se od zadáků nečeká jen urputná defenzíva, ale je nutná také jejich podpora parťáků v útoku. Navíc si tentokrát i při rozehrávce vedli jistěji, byť na absolutní jedničku to nebylo. Kouč Pešán však - snad i v porovnání s předchozími výkony - říkal: "Naši obránci zvládli zápas fantasticky. Kombinovali, dokázali vyvážet kotouče a byli nebezpeční na útočné modré čáře. Což byl největší rozdíl oproti zápasům minulým. Neodpalovali kotouče, dokázali si poradit s forčekingem Rusů."

Sebevědomí. Tým po bídném rozjezdu do sezony potřeboval do sebe napumpovat pozitivní víru, zastavit sérii nezdarů i bídnou statistiku prvních třetin. A porazit Rusko, ať už se oficiálně v Pekingu jmenuje jakkoliv, je pro českou náturu vždy vítaná vzpruha. Zápas zvládl, i když prohrával a i když později přišel o vedení 4:2. Pešán tvrdí, že o to silnější tým může být, když se po takovém kolapsu vrátí do hry. "Šlo i o psychiku hráčů a bylo vidět, že kluci měli z vítězství obrovskou radost," všiml si naganský šampion Jiří Šlégr. Koneckonců tým si nezvykle hned na střídačce užil vítězný pokřik.

Pešánův předchůdce by měl radost, byl jsem pozitivní. Jeho následovník ale dozajista tuší, že ve hře byla také řada zjevných negativ. A zatímco já jsem se jim vyhnul, on je musí pojmenovat, protože jedině tak má šanci tým projít přes kvalifikaci a ocitnout se alespoň ve čtvrtfinále.