Článek
Letos na ZOH obsadila čtvrté a šesté místo, přičemž ji jediná rána pokaždé dělila od cenného kovu. Právě těch pár milimetrů na terči může ovlivnit dojem. Sama česká jednička připouští, že chtěla v sezoně předvést ještě trochu víc, ale správně se zdráhá mluvit o nějakém zklamání.
Vždyť v celkovém hodnocení SP se poprvé v životě vešla do elitní desítky, v ní dokončila osm z 22 pohárových závodů, jenže vyneslo to jediné pódiové umístění. Hned na úvod SP přišlo prvenství Davidové na 15 km v Östersundu, což byl základ pro zisk malého křišťálového glóbu za disciplínu a namlsaní fanoušci čekali, že domácí hvězdička bude takhle zářit celou dobu.
Další vystoupení už byla trochu nahoru, dolů a přitom bylo znát, že psychika teprve 25leté závodnice potřebuje upevnit a jako nutnost se jeví zlepšení servisu, aby se cítila ještě lépe na lyžích. V zákulisí se už hodně mluví o tom, že dohled na mazání, broušení a veškerou přípravu materiálu převezme odborník z ciziny, protože až příliš často zaznívaly ze strany reprezentantů rozpaky nad tím, jak jim to jelo, tedy spíš nejelo.
Davidová před pár lety tvrdila, že olympijská sezona s vrcholem v Pekingu může být její úplně poslední, ale teď se zdá, že minimálně účast na MS 2024 doma v Novém Městě na Moravě je pro ni ještě motivací. A hlavně, že dosud neprodala veškerý biatlonový potenciál.
Navíc tu překvapivě roste Jessica Jislová, pro niž je konečné 17. místo v SP kariérním maximem a ocenit se musí její stabilizace střelby a zlepšení úspěšnosti o jedenáct procent, s čímž souvisel i konstantní bodový přísun.
Jessica Jislová (vlevo) při stíhacím závodu.
České ženy hlavně díky této dvojici skončily v Poháru národů páté, což jim umožňuje účast až šesti závodnic v každém závodu příštího ročníku Světového poháru. Problém je, že tolik kvalitních reprezentantek k dispozici Egil Gjelland, jenž se už domlouvá na prodloužení trenérského kontraktu, vlastně ani nemá.
Dvacetiletá Tereza Voborníková se ale hlásí o pevné místo v kvartetu pro štafetu, jíž by moc prospělo střelecké uklidnění Lucie Charvátové. Jenže jak ho dosáhnout, s tím si lámou hlavu nejen trenéři, ale i samotná závodnice. A další protrápená sezona Evy Puskarčíkové jen potvrdila, že čas odchodu mohl přijít i dřív, každopádně teď už nastal.
U mužů je pohled na sezonu daleko pesimističtější, především střelba reprezentantů byla bídná. Také tady má přijít akutní výpomoc. Navíc Michal Krčmář na sebe viditelně až moc tlačil, za celou zimu se vešel jen dvakrát do první desítky a nikdo z krajanů se mu výsledkově ani nepřiblížil. Také Ondřej Rybář se bude muset rozhodnout, zda bude trenérem mužů nebo sportovním ředitelem svazu, na obou židlích zjevně sedět nemůže.
Český biatlon doslova za pochodu zvládá generační obměnu a na medailové žně opravdu spoléhat nelze. Nicméně zejména kvality Davidové dovolují těšit se na příští sezonu, která začne za osm měsíců.
