Článek
Když do SK Líšeň vstoupil v listopadu český miliardář Igor Fait, klub vyhlásil útok na první ligu. Nejen fanoušci Líšně tento krok vítali, klubů se silným majitelem není v tuzemsku příliš.
Cíle měl naplnit Pavel Vrba, kterého přivítali o měsíc později s pompou. Aby nejúspěšnějšímu českému trenérovi posledních patnácti let zkraje února dali výpověď. S poděkováním za vykonanou práci a přáním mnoha úspěchů v prohlášení na líšeňském webu.
Děkuju pěkně. Pokud by se jednalo o italské Palermo, kde se za posledních deset let protočilo asi 50 trenérů, nebo o kluby z Balkánu, člověk by se nedivil. Ale tady jde o malý klub z České republiky, který se sympaticky přihlásil k významnému rozvoji a smělým plánům a cílům. Dokonce v zimě přivedl dvě posily se zkušenostmi z Ligy mistrů (Arťom Besedin a Armin Hodžič).
Soudě dle úterního kroku čeká Líšeň ještě dlouhá cesta. Respektive na ni ani nevyrazila. Vyhazov Vrby značí, že zásadní rozhodnutí jsou v klubu šita horkou jehlou. Jako v prosinci jsme se rozhodli pro to a to, a v únoru to všechno hodíme přes palubu a pojedeme jiným směrem?
Ať už jsou za odvoláním kouče jakékoli důvody (spekuluje se o zdravotních problémech Vrby), takový názorový veletoč není normální. Než profesionální klub kývne na jakýkoli hráčský i trenérský transfer, dotyčné si důkladně proklepne. Nejvíc samozřejmě po zdravotní stránce. Líšeň ze sebe udělala hlupáka. Jenže vzala s sebou bohužel i Vrbu…
