Článek
Všechno tak přebily nechutnosti, které se udály po utkání. Ti, kteří je mají na triku, zaslouží nejvyšší odsouzení. Jenže nenesou na nich vinu také samotní aktéři zápasu? Na tuto otázku se bohužel nabízí kladná odpověď.
Důvod? Nenávist a absence respektu k soupeři a k rozhodčím. Sparťané se budou ošívat, ale toto se týkalo převážně jich. Několika hráčů a letenské lavičky, která vyhlížela od první minuty značně nervózně.
Mám takový zvyk. Při sledování zápasů mě nezajímá pouze dění na hřišti, ale všímám si také laviček. Zajímá mě, jak na různé situace a incidenty na trávníku reagují trenéři. Uznávám skvělou práci dánského kouče Briana Priskeho, který dal léta skomírající Spartu během krátké doby do latě. Co se týká sportovní stránky, má můj velký obdiv. V Plzni jsem však pochopil, proč je Sparta nejvylučovanějším týmem v lize.
Jsem rozhodně dalek moralizování, pokud hráči nebo trenéři utrousí sprosté slovo nebo jim ujede nevhodné gesto. Emoce k fotbalu jednoznačně patří. Hrál jsem ho odmala, dobře tedy poznám, kdy už jsou za hranou. Kdy přecházejí v nenávist a absenci respektu. K soupeři, k rozhodčím.
Priske je ve Spartě necelé dva roky, jeho asistent Lars Friis rok a půl. Vypadá to, že českému nenávistnému a nekulturnímu prostředí se však už dokonale přizpůsobili. Přemotivovaností a touze po double, což v evropském měřítku znamená maximálně účast ve 2. předkole Ligy mistrů, infikovali některé svoje svěřence, kteří toho víc navyprávěli sudímu Berkovi, než předvedli s balonem.
Oslavy provázely tvrdé střety fanoušků s policií.
Priske až příliš často běhal za čtvrtým rozhodčím a co chvíli gestikuloval na arbitra Berku. Friis se občas „věnoval“ i lavičce Plzně. Ta odpovídala stejnou mincí. Zkrátka Doosan Arénu dusily nervozita a nenávist. Zákonitě jimi nasákly i ochozy…
Před časem se kvůli nevhodnému chování ocitla pod kritikou lavička Slavie. Za poslední dobu ale udělali sešívaní v tomto směru velký pokrok. V lize má nad nimi druhý rok po sobě navrch Sparta. Po sportovní stránce je teď českou jedničkou jasně ona. K vyspělé evropské fotbalové kultuře má ale daleko.
