Čtyři zahraniční naděje Sparty pod mikroskopem. A nezapomínáme ani na mladíky!

Marbella (Od našeho zpravodaje) - Někteří dostali více prostoru, jiný naopak maximálně poločas. Jaké jsou naše úvodní dojmy nejen ze čtyřech nováčků, ale také dvou povolaných mladíků?

Kaan Kairinen - Ze zmíněné skupiny zřejmě největší sympaťák. Důležité je, že Sparta pro něj není po přestupu z Norska krokem zpět. Finského reprezentanta a středního záložníka zdobila v přátelských utkáních nadstandardně rychlá a přesná rozehrávka. Jak sám říká, daleko lepší je s míčem než bez něj, což je pro Spartu minimálně ve většině ligových zápasů důležité.

Pro Pražany je na první pohled dobrou posilou, i kdyby se neprosadil do základu, což v konkurenci Lukáše Sadílka, Ladislava Krejčího mladšího, Davida Pavelky a dalšího nováčka Qazima Laciho není vyloučené. Zvlášť, když trenér Brian Priske bude pokračovat v rozestavení 3-4-3, tedy „jen" se dvě středními záložníky. Díky své výšce je kvalitní ve vzdušných soubojích, limitem se zdá být rychlost a obratnost, problém mu nedělá práce levačkou i pravačkou.

Dimitrije Kamenovič - Také se zdá, že do kabiny pomalu a jistě zapadá. Místo najde pravděpodobně hlavně ve stoperské trojici, jen poločas se Stuttgartem ukázal, že rychlost není jeho silnou stránkou. „Dimitrije je bruska," hodnotí Kamenoviče zkušený Ondřej Čelůstka.

Urostlý Srb už jen svými parametry rozhodně nepřipomíná zřejmě nejlepšího sparťanského ofenzivního obránce Caspera Höjera. Do Sparty přišel za herní vytížeností, v italském Laziu nenastupoval. Pravděpodobně právě o něm mluvil sportovní ředitel Tomáš Rosický, když říkal, že někteří hráči „potřebují čas". Proti Stuttgartu ale obstál v hlavičkových soubojích, předvedl jistou rozehrávku. Stejně jako Kairinen má na svém postu velkou konkurenci.

Awer Mabil - Na australského reprezentanta a účastníka posledního MS je zvědavý snad každý. Na první pohled pohodový chlapík, velmi často nešetří úsměvem, vtipkuje. Občas ale kvůli zdánlivé zbytečnosti (nemluvím o situacích v zápase) obratem změní náladu, začne házet ne úplně přátelské pohledy. Za pár minut je však zpět v obvyklém rozpoložení.

Fotbalově se dá říct, že chce být u všeho. Prý rád kope penalty, proti Salcburku bylo vidět, že když měl jít zahrávat přímý volný kop, rozhodčí snad ještě nefoukl do píšťalky a Mabil už držel míč. Nabízí se, je komunikativní, je u něj vidět kvalitní technika. Občas ale „vypne", neustojí souboje, vypustí určitou pasáž hry. Spoluhráči oceňují, jak dokáže pokrývat správný prostor. Uvidíme, co za půl roku předvede. Pro Spartu může být naprostou výhrou, ale stejně tak hráčem, který v tichu odejde a málokdo si na něj za pár měsíců vzpomene.

Qazim Laci - Otázkou je, proč fotbalista v necelých 27 letech na podzim působící v nejvyšší francouzské soutěži míří do Česka. Laci je zatím největší neznámou, kvůli nemoci přijel na soustředění později, první zápas nehrál, ve druhém dostal přibližně půl hodiny.

Určitě ukázal chuť vymýšlet, málokdy se uchýlil k přihrávce dozadu, spíše hledal spoluhráče na krajích nebo před sebou. Nebojí se vystřelit ze střední vzdálenosti, ujal se exekuce rohů, nedělá mu problém hra pravou ani levou. Svou přímočarostí může do zálohy Sparty přinést svěží vítr, kvůli subtilnější postavě moc nevynikal v osobních soubojích. Také asistent Lars Friis zmínil, že albánský reprezentant potřebuje po tréninkovém výpadku zlepšit fyzičku. V kolektivu působí na první dojem nenápadně.

Patrik Vydra a Adam Goljan - Ze čtveřice povolaných mladíků zbyli ve Španělsku vinou zranění nakonec jen dva. Stoper Vydra i levý krajní bek Goljan (jindy hrající spíše ve středu zálohy) dostali v obou duelech možnost, aby se ukázali. Začněme 19letým Vydrou, který po boku zkušenějších kolegů rozhodně nezklamal. Proti kvalitním soupeřům obstál jak při bránění, tak v rozehrávce, se Salcburkem měl na hlavě vyrovnávací gól. Do budoucna, nebo při případných zraněních, má Priske kam sáhnout.

To samé platí i o 21letém Slovákovi Goljanovi. Zejména ve druhém klání prokázal, že jeho hlavní zbraní je mrštnost a rychlost. Ne všechny centry mu vyšly, od spoluhráčů i trenéra Friise však slyšel převážně pochvaly. Bude zajímavé sledovat, zda třeba už na jaře nedostane v A-týmu více prostoru.