Článek
„Na nedělní utkání Slavie s Plzní existují různé úhly pohledu. Nabízím pohled z hodně vysoka. Pokud chce někdo vidět, jak vypadá ryzí, čistý buranství, měl by si zápas Slavie s Plzní navždy archivovat. Nazval bych ho jednotkou buranství.
Od všech jeho aktérů (omlouvám se opravdu z celého srdce a duše těm, kteří si zachovali zbytky slušnosti a čestnosti). Co se dělo před výkopem, v průběhu zápasu, co se dělo na lavičkách, ve VIP prostorech, na hřišti... Troufám si říct, že tohle už snad nejde překonat.
Bavit se v souvislosti s nedělním zápasem o fotbale je zbytečný. Žádný tam nebyl. A téma polský rozhodčí Frankowski? Prosím vás, to je tak až na osmadvacátém místě. Proboha, burani (na obou stranách), co kritizujete rozhodčího Frankowského, víte, že v civilizované společnosti by tohle utkání ani nezačalo (viz před začátkem zápasu pokřik diváků Zku....á Plzeň, házení kelímků na brankáře Viktorie)?
Naopak před panem Frankowským klobouk dolů. Vžijte se do jeho role. Píská Ligu mistrů, Evropskou ligu, polskou ligu. Tedy píská fotbal. Najednou přijede do Edenu, kde proti sobě stojí dvaadvacet zápasníků MMA, na tribunách vyšinuté obecenstvo, které se prezentuje vulgaritami, házením kelímků a jiných věcí.
Vidí lavičky, které jsou na hraně návštěvy psychiatrické léčebny od první vteřiny. Nezlobte se, já se tomu nechci smát, mně je vážně do breku! Z toho, do jaké stoky nechali dovést český fotbal lidé, kterým patří, kteří mu velí a kteří ho platí.
Chtěl bych vzkázat aktérům zápasu, že slovo fotbal je posvátné. Je to divadlo, umělecké představení. Napište si toto za domácí úkol tisíckrát na velký papír. A vyvěste si to po celém bytě. Aby vám došlo, co jste schopní předvádět, k čemu jste ochotní se propůjčit.
Polský rozhodčí Bartosz Frankowski uděluje žlutou kartu Davidovi Hovorkovi
Nejde jen o věci, které se udály na hřišti, ale také o ty, které se staly ve VIPkách, mezi fanoušky, v kabinách. Mám věrohodné zprávy, co se tam dělo. Ani nejneslušnější slovo nevystihuje míru buranství, zoufalství. A v mých očích i beznaděje nad českým fotbalem. Nad tím, jaká skupina lidí ovládla český fotbal. Je pro mě naprostou záhadou, že je tohle někdo ochotný platit, a proč je na tohle někdo ochotný chodit.
Umíte si představit, že majitel Borussie Dortmund po zápase v Mnichově ukazuje prostředníček na fanoušky Bayernu? Nebo že by z VIPky na Anfieldu létaly plné pet lahve na lavičku Manchesteru City?
A jestli je správné, že trenér Slavie Jindřich Trpišovský šel po utkání za hlavním rozhodčím a cosi mu razantně sděloval? Nemůžu k tomuto zaujmout objektivní stanovisko, neumím odezírat z úst. Mohl mu tedy třeba děkovat za kvalitní výkon. Platí ale, co jsem psal nedávno na téma rozhodčí a Slavia s Plzní. Lidé z těchto klubů, vy na téma rozhodčích nemůžete říct ani slovo. Na vysvětlenou, pusťte si desítky zápasů vašich týmů v posledních sezonách...
Bez přehánění, po zhlédnutí nedělního zápasu jsem si musel pustit utkání španělské ligy Barcelona-Mallorca. A sestřihy nejlepších gólových akcí Realu Madrid a Barcelony, plus sestřihy z Ligy mistrů. Abych se vzpamatoval. Tohle je můj pohled na zápas v Edenu. Člověka, který celý život miluje fotbal, a snažil se, aby byl na prvním místě kulturním zážitkem. Bavit se v souvislosti s utkáním na Slavii o fotbale prostě nejde..."
