Článek
„O víkendu jsem se byl podívat na utkání dorostů, a sice devatenáctky a sedmnáctky Liberce proti vrstevníkům Dukly. Moc se mi zápasy líbily. Oba týmy i přes všechny nedostatky chtěly hrát fotbal, viděl jsem hezké akce.
Líbila se mi taky moc Plzeň v Olomouci. Jak jsem ji kritizoval za defenzívní, spekulující taktiku proti Slavii, tentokrát byla výborná. Sigmu přehrávala, podala jeden z nejlepších výkonů v sezoně. Na tohle téma chci ale říct, že člověk by neměl ztratit svoji tvář. Platí to všude, tedy i ve sportu, ve fotbale. Barcelona, Ajax, Real, Bayern a další kluby mají svůj způsob hry, kterým se prezentují. Doma, venku. Proti top soupeřům, stejně tak proti Pyšelům.
Nemůžu nevidět Plzeň, která betonuje proti silnému, naopak proti slabšímu, nebo když potřebuje nutně vyhrát, hraje ofenzívně. Myslím, že za tohle, za ztrátu tváře, vás ten nahoře potrestá. Za spekulace, za kalkulace. Viktorku teď v Olomouci, nebo předtím v Jablonci, kde hrála taky hodně dobře.
Zaznamenávám po celé jaro stesky na terény na prvoligových stadionech. I od trenérů. Na tohle já neslyším. Byl jsem svědkem telefonátů nejmenované osoby dvěma druholigovým trenérům. Dotyčný měl v úmyslu navštívit zápasy jejich mužstev. Odpovědi koučů? Proč bys sem jezdil, hřiště je hrozný, musíme to ukopat, umydlit. Nasadím odolné typy, na tom oraništi se fotbal hrát nedá. Stejná odpověď druhý den přišla i od jednoho prvoligového trenéra.
Když poslouchám výmluvy na terény, mám chuť dotyčným vzkázat: Zkuste si najít na internetu, na jakých terénech hrál doma Liberec před dvaceti lety v Poháru UEFA proti Celtě Vigo a Mallorce. Vím, že pro spoustu lidí jde o fotbalový pravěk. Chci tím říct ale jednu věc. Liberec vzápětí přijel na Letnou, kde nastoupil proti mistru Francie Lyonu a Borussii Dortmund a hrál úplně stejný fotbal. Samozřejmě vím, že čím horší terén je, tím víc vyhovuje bránícím, agresivním mužstvům. Ale přece nikdy, ani na horším hřišti, nemůžu rezignovat na kvalitu hry.
Když vezmu například Láďu Vízka, který se často vyjadřuje v médiích, nebo současného trenéra Jablonce Petra Radu. Ti na takových terénech, na které si stěžujete, hráli možná sedmdesát procent zápasů za sezonu. O trénincích se vůbec bavit nebudu. Ale jestli něco tihle kluci, a vůbec jejich generace, něco uměli, tak hrát fotbal. Uměli kopnout do míče, udělat kličku.
Když teď poslouchám stesky na terény, musím se smát. Pustili jste si vy, co naříkáte, vaše zápasy v červenci, v srpnu, v září? Chcete mi říct, že na dobrých trávnících probíhala z vaší strany oslava fotbalu?"
Josef Csaplár
Josef Csaplár je český fotbalový kouč. Kromě trenérské kariéry působí ve fotbale i jako televizní komentátor a expert. Mezi fanoušky a médii zpopularizoval pojmy jako „Csaplárova past". Jeho největším trenérským úspěchem je zisk mistrovského titulu se Slovanem Liberec, kde působil spolu se zkušeným Ladislavem Škorpilem. Během trenérské kariéry vedl i Slavii, polský Plock, Žižkov, Příbram či třeba Al Ittihad v Emirátech. Pracoval i u reprezentace do 17 let, jeho zatím poslední ligovou štací bylo působení ve Zlíně.
