CSAPLÁRŮV GLOSÁŘ: Hložek? Udělal jedinou správnou věc!

„Ve svých glosářích jsem se několikrát věnoval útočníkovi Adamu Hložkovi, který nyní přestupuje ze Sparty do Leverkusenu. Dlouhodobě tvrdím, že hráči by měli odcházet do zahraničí ve zralejším věku. Jako odcházela generace nejslavnějších českých fotbalistů. I ve chvíli, kdy tito kluci přestupovali, jejich kluby jim byly schopny vytvořit vysoce náročné, konkurenční prostředí. Prostě se měli pořád ještě od koho učit.

Do zahraničních klubů přicházeli v pozicích úspěšných hráčů. V pozicích vicemistrů Evropy, bronzových medailistů z EURO, zkušených borců, kteří měli za sebou spousty těžkých zápasů v evropských pohárech.

Názor na odchody do ciziny mám pořád stejný. Ale vzhledem k podmínkách a situacích v českých klubech, si na příkladu Adama Hložka myslím, že v tuto chvíli udělal jedinou správnou věc. I co se týká země a nového klubu. Klobouk dolů před Leverkusenem. Jde na evropské poměry o menší klub, ale pravidelně se účastní evropských pohárů. Klub je zdravý, správně vedený.

Takže: Adame, za mě jsi zvolil nejelegantnější řešení. Ale teď už je to, chlapče, na tobě. Budeš v roli, ve které být máš. Tedy v roli hoffnungsträgera, nositele naděje, do které jednoznačně patříš. Role, kterou ti chtěli dát ve Spartě, tedy leistungsträgera, nositele výkonu, ti nenáleží. I to je jeden z důvod, proč ses za poslední sezonu nikam neposunul. Respektive jenom minimálně.

Naznačil jsem, že se Adam Hložek neměl ve Spartě od koho učit. Jde však o obecný problém v českém fotbale. Jaký to kontrast oproti vyspělým, úspěšným zahraničním klubům. Když si vezmete například čerstvého vítěze Ligy mistrů Real Madrid... Rodrygo, Vinícius Júnior se mají prostě od koho učit. Ale pozor, nejen fotbal! Také přístup, profesionalitu, oddanost klubu. Od koho se má učit Adama Hložek ve Spartě? Nebo jiní mladí kluci ve Slavii? Kde jsou klubové legendy?

Ať chcete nebo ne, fotbalový tým je multigenerační. Vždycky jde o mix. V tomhle jde Real příkladem. A také v další věci. Hned vysvětlím. Přes dvacet let vyprávějí u nás jistí lidé, z klubů či v různých pozicích ve fotbalovém prostředí, o presinku, represinku, o posunech.

A to ve veřejném prostoru. Přišli už konečně na to, že by se měli omluvit? A sdělit, že tohle všechno je sice důležité, ale to, co rozhoduje ve světovém fotbale je něco jiného? Tedy kreativita, originalita, konstruktivnost, dovednost s míčem pod obrovským tlakem, činnost v pokutových územích, myšlení na hřišti.

Když si vezmu Real, na prvním místě vidím neskutečné dovednosti hráčů, kteří se dokážou dostat i z neskutečného tlaku a presinku Liverpoolu. Samozřejmě, chtěl jsem vždycky používat presink, represink, ale věděl jsem, že je toto až ve druhé části abecedy. Myslím, že Vinícius Júnior o represinku do svých osmnácti let nevěděl nic.

My jsme šli, bohužel, jinou cestou. Jejím výsledkem je, že umíme s míčem málo. A spíš potkáme Yettiho na Václaváku než fotbalovou osobnost. Všechno bylo a je pod heslem presinku, represinku a týmového taktického výkonu, kdy všichni musejí být za balonem. Že by byl čerstvý vítěz Ligy mistrů presinkový, represinkový tým? To až tak na desátém místě. Stejně i další úspěšná mužstva.

Mohl jsem se vždycky přeskočit, když jsem slýchával, že hráč má být v bodě A, když je míč v bodě B. A kdo neplní taktické týmové pokyny, nemůže hrát. Jak roky tvrdím, že bude hůř, jedním z důvodů právě je, že tímto přístupem zabíjíme kreativitu, zabíjíme osobnosti, individualismus, dovednosti.

Víte, co je na tom všem z pohledu trenérského nejšílenější? S dotyčnými lidmi, jejichž jména neuvádím, ale oni se v tom jistě najdou, jsem ještě dneska ve sporu. A to český fotbal ovlivňují z opravdu významných postů. Radost mi to nedělá, ale i proto musím konstatovat, že bude pořád hůř..."