Článek
„V neděli skončil reprezentační sraz, v jehož rámci odehrál národní tým čtyři zápasy v Lize národů. Přečetl jsem si na tato utkání spoustu recenzí od expertů, trenérů, hráčů. Vesměs vyzněly hodně pozitivně. V minulém glosáři jsem uvedl, že jsem byl na prvních dvou zápasech - se Švýcarskem a se Španělskem v Edenu. S tím, že atmosféra kolem nich byla pro mě příjemným zážitkem. Ale nechtěl jsem se pouštět do odborného hodnocení. Poté následovala utkání v Portugalsku a ve Španělsku. Nyní už zkusím trochu odbornosti.
Začnu konstatováním: Pokud opravdu všichni vidí dva poslední zápasy v Lize národů takto pozitivně, obávám se, že českému fotbalu není pomoci. Na hřišti jsem viděl úplně stejný rozdíl, který jsem viděl v domácích zápasech, které dopadly výsledkově mnohem líp.
Co mi z toho vylézá? Nejen ve fotbale, ale obecně v lidských činnostech, jsou dvě možnosti: buď jdete vyhrát nebo neprohrát. Pokud vezmu, co se dělo na hřišti, musím říct, že český podvozek, na kterém všechno jede, není vítězný.
To znamená, že zápasy jdeme prospekulovat a prokalkulovat. Někdy se to výsledkově povede, jako se Švýcarskem, kdy dáme dva náhodné góly, vyhrajeme a říkáme si, jak bylo všechno dobré. Ve finále si ale něco nalháváme, lžeme si.
Ale pozor, jít vyhrát vůbec není o tom, jestli jdeme útočit nebo bránit. Mužstva Pepa Guardioly jdou utkání vyhrát stejně jako týmy Diega Simeoneho nebo José Mourinha. Jen každý jiným způsobem. My patříme mezi raritu v Evropě, jelikož zápasy chodíme neprohrát. Klíčovým slovem v této souvislosti je KONSTRUKTIVNOST.
Fotbalový pořad Sport.cz PŘÍMÁK, jehož hostem byl kouč Josef CsaplárVideo: Sport.cz
Pozor, neplést s kreativitou. Tvořiví hráči jsou originální, vzácní. Vychovat kreativního hráče je neskutečně těžké. Kreativita může být individuální a týmová. Pavel Horváth byl typický hráč kreativní-týmový. Ne individuální. V minulosti byl úžasně kreativní individuálně Ladislav Vízek. Ale už nebyl kreativní týmově. Zažil jsem jednoho českého fotbalistu, který byl kreativní týmově i individuálně - záložník Sparty Jan Berger.
Nechme však stranou kreativnost, pro naše české potřeby bude stačit, pokud budeme konstruktivní. A to i současný národní tým naučit lze. Co přesně znamená být konstruktivní? Třeba když odebírám balon, tak nikoli faulem, skluzem, ale tak, že soupeře předskočím. A pokud míč získám, nepřihraju ho do strany nebo dozadu, ale na nejbližšího spoluhráče kolmo dopředu. Tudíž se pokouším něco stavět. Abyste ale mohli být konstruktivní, musí se hráči při zisku míče nabízet.
Naučit mužstvo, aby bylo konstruktivní, na to stačí týden. Garantuju vám, že jsem tohle naučil do příštího mistráku každý nový tým. Důležité je, že všechny toto baví. Ale musí to jet na podvozku: CHCI VYRÁT, BÝT KONSTRUKTIVNÍ. Jinak to nemá smysl. Konstruktivně tedy můžete útočit (viz Guardiola) i konstruktivně bránit (viz Mourinho, Simeone). Ale pořád je to položeno na vzorci chování JDEME VYHRÁT.
A jak poznáte trenéra, který jde neprohrát? Jasně, všichni tvrdí, že jdou vyhrát. Jenže realita je jiná. Život mě naučil, že zásadní jsou činy, ne slova. Ti, co jdou neprohrát, jsou zaručeně ti, co hráčům během taktické přípravy na zápas navypráví z osmdesáti procent o soupeři. Jak je dobrý, a jak mu zabránit, aby byl dobrý méně. Neumí vtisknout týmu rukopis, protože tohle je opravdu fuška. Na prvním místě lidská, osobnostní, na druhém odborná. Nejjednodušší tedy je, že popíšete tabuli, jak je soupeř dobrý a jak mu v tom zabránit. Tohle je typický příklad trenéra-posery.
Portugalci nás nechali nadechnout a my toho patřičně nevyužili, litoval Jaroslav ŠilhavýVideo: Sport.cz, FAČR
Na všechno, co jsem popsal, rozhodně nepotřebujeme miliony od svazu, od města, od státu. Na to potřebujete odvahu, odbornost, kompetentnost a vzdělanost. Ale toto se netýká pouze trenérů, ale také klubů a svazu.
Závěrem chci vzkázat všem českým hráčům: až vám někdo řekne, že na soupeře nemáte kvalitativně, že kvůli tomu musíme přizpůsobit naši hru, dejte mu facku. Protože vy na to máte."
