ANTOŠOVA BŘITVA: Vždyť je to nesmysl! O brzdě emocí na MS, kterou v extralize nechci

Finále mezi Finskem a Kanadou bylo podle mého názoru jasně ovlivněné špatnými výkony sudích. Překvapilo mě, že hned několika brutálních chyb se dopustili zrovna zkušení Švédové Nord s Öhlundem.

Nejdříve poslali na začátku třetí třetiny Kanadu do tří, přestože Heiskanen se do obličeje zasáhl vlastní holí, a Finové dali z dvojnásobné přesilovky gól. Byl jsem rád, že se Kanadě nakonec podařilo srovnat na 3:3 a šlo se do prodloužení, jenže tam přišel další diskutabilní faul.

Ano, Chabot sice měl hokejku mezi nohama Björninena, ten ale pád přifilmoval a viditelně skočil, aby to prodal. Mělo by platit staré rozhodcovské rčení, že závěry a prodloužení takhle vyhrocených a důležitých zápasů by si měli rozhodovat hráči sami. Tady to neplatilo a Finové v přesilovce rozhodli o svém zlatu.

A teď k tomu, co mi u rozhodčích na šampionátu vadilo nejvíc. K tomu, co se; doufám; do českých luhů a hájů nedostane. To neustálé přerušování hry a konfrontace s videorozhodčím, jestli tenhle faul nezasluhoval vyšší trest, jestli tohle nebyl ofsajd... Nemám nic proti trenérským výzvám, ty jsou v pořádku.

Jenže pak byly případy, že jsme se ztratili a vůbec nevěděli, co se vlastně zkoumá. Dostáváme se do fotbalového VARu, kde sudí nechce rozhodnout na hřišti a volá si na pomoc kolegu u videa. Vždyť jsou na ledě čtyři rozhodčí! Ti musejí rozhodnout! A ne že budou brzdit tempo hry!

Jsou tři reklamní pauzy za třetinu, do toho dvakrát za sebou pětiminutová porada u videa o faulu, který je přitom banální na rozhodnutí. To máte jedenáct, někdy dvanáct pauz za zápas, což úplně rozbourá tempo hry.

A to se dělo na mistrovství světa pořád. Rozhodčí vlastně nerozhodovali, ti se furt radili. Vždyť to je nesmysl! Oni strávili klidně sedm minut zkoumáním, jestli šlo o ofsajd. Zastaví si první záběr, vrátí ho zpátky, kouknou se zleva zprava a stejně to nepoznají. Stejně nemají stoprocentně průkazný záběr. To je prostě apriori špatně, nenapomáhá to ničemu. Fanoušci očekávají rychlé a vysvětlitelné rozhodnutí, které budou chápat. Místo toho přichází zdržování a tápání, co vlastně se posuzuje.

Touhle cestou bychom v extralize neměli jít.

Měli bychom si znovu zvyknout na standard, když ještě pískali jen tři rozhodčí. Ti prostě rozhodli a všichni jsme to respektovali. Diváci sice můžou nadávat, jestli měli pravdu, ale to, co se dělo na mistrovství světa? To už byla brzda všech emocí!