ANTOŠOVA BŘITVA: Smekám před Radimem Rulíkem

Trenér dobře vysvětlil, co ho k ní vedlo. Všechny jím vyřčené důvody jsou pochopitelné a celý realizační tým opět odvedl kus dobré práce. Stejně jako v minulé sezoně mi jejich přístup přijde na hodně profesionální úrovni.

Nedá mi to, abych se nezastavil u dvou nominovaných jmen, která možná někomu můžou přijít zvláštní.

Tím prvním je Jáchym Kondelík. Minulou sezonu zažil něco, co se poštěstí jen málokomu. Vrátil se z NCAA a AHL do Česka, měl skvělý ročník v Motoru, jehož byl tahounem. Do toho podpis nové smlouvy a navrch ještě titul mistra světa. To je něco, o čem si může jenom nechat zdát i spousta ostřílenějších reprezentantů. On to dokázal už ve 24 letech.

Myslím, že by to s každým hráčem trochu zamávalo a následující sezonu by měl velmi složitou. Má ji i Jáchym Kondelík. O to je cennější, že Radim Rulík na něj nezapomněl. Kondelíkovi to může pomoct, aby se rozjel.

Druhý hráč, který mi zůstává v hlavě, je Ondřej Kacetl. Ten kluk v posledních čtyřech letech vždycky vychytal Třinci extraligový titul, nikdo ho ale stejně do nároďáku nevzal. Udělal to až teď Radim Rulík, když je Kacetlovi čtyřiatřicet.

A je teď úplně jedno, jestli další příležitost už nedostane, nebo naopak bude pokračovat i v dalších turnajích. Jde o to, že ho Rulík ocenil za jeho výkony. A že ten kluk prostě bude mít fotku v národním dresu a minimálně pár startů za reprezentaci.

Je to něco úžasného. Smekám před Radimem Rulíkem a jeho spolupracovníky, že Kacetlovi tu šanci dali. Vzpomínka na nároďák mu totiž zůstane celý život, stejně jako tituly s Oceláři.