ANTOŠOVA BŘITVA: S otevřenými ústy koukáme, co se to v Kanadě děje. Takhle silný tým jsme dlouho neměli

Začnu ale posledním čtvrtfinále mezi Kanadou a Slovenskem. Pokud jste chtěli vidět 38milionový národ milující hokej tančit a řvát kvůli sedmnáctiletému klukovi, měli jste si ten zápas pustit. Slováci hráli skvěle, ale Connor Bedard je jen jeden. Zase rozhodl, hraje neuvěřitelné mistrovství světa. 21 bodů v pěti zápasech hovoří za vše.

Zpátky ale k českému výběru. Nestává se nám moc často, abychom v první desítce bodování měli tři hráče (Svozil, Kulich, Szturc). V poslední době je to opravdu unikum. Měli jsme skvělé hráče jako byl Pastrňák, skvělé útoky jako třeba Zadina, Nečas, Kaut. Měli jsme skvělého gólmana Mrázka. Nikdy jsme ale neměli takhle silný tým.

Tým, který hraje výborně s Kanadou a Švédy. Tým, který okáže smést i v uvozovkách druhořadé týmy jako jsou Rakousko, Německo, Švýcarsko takovými příděly... Všichni diváci u televizních obrazovek s otevřenými ústy koukají, co že se to na ledě v Halifaxu děje.

Neuvěřitelná rychlost bruslení, dohrávání osobních soubojů; to všechno v naší hře najdete. Máme skvělé vysoké a silné hráče, kteří jsou schopni narazit soupeře na mantinel tak, že těžko odcházejí z ledu.

Prostě všechno do sebe zapadlo a všechno to řídí Radim Rulík. Zažil jsem ho při angažmá v Plzni. Je to trenér, který začínal od píky a ví, co chce. Stejně jako jeho asistent Jirka Kalous. Z mého pohledu to jsou obyčejní trenéři, ale právě v té obyčejnosti je jejich krása. Nebo přesněji řečeno um, k němuž se dopracovali vlastní pílí a učením.

Je zajímavé, že čtyřka letošního draftu NHL a vycházející hvězdička světového hokeje Kanaďan Shane Wright má stejně bodů (6) jako pro valnou většinu lidí neznámý Marcel Marcel. Za rok dosáhl v juniorce neskutečného vzestupu, stejně jako třeba Jakub Brabenec nebo David Špaček.

Otázka zní, jak je možné, že za necelý rok a půl jsou tihle kluci úplně někde jinde? Jak to, že jsou schopní hrát vyrovnaně s těmi nejlepšími? No proto, že po příchodu do kanadských soutěží jim pomohla konkurence a přišli na to, že bez práce to prostě nejde.

Po necelých pěti měsících je dvacítka opět v semifinále MS, teď je to ale jiné než na letním šampionátu v Edmontonu. Tam tým hodně vzhlížel a spoléhal na jednoho hráče, Jana Myšáka. Teď vzhlížíme ke čtyřem útokům, sedmi obráncům a ke gólmanovi. Teďka koukáme na tým.

Přestože generuje skvělé individuality, pořád je to jenom tým. Nerad bych vyzdvihoval jednoho hráče, protože to prostě nejde. Mužstvo pracuje jako tým, doplňuje se, kluci jsou schopni spolu komunikovat.

V semifinále jdeme ve středu na Švédy a pro hráče obou týmů bude příprava trochu jednodušší s ohledem na to, že už proti sobě nastoupili ve skupině. Nedá se ale říct, že bychom to měli brát jako výhodu. Prostě je to další soupeř na cestě, kterou má tento výběr před sebou, pokud se chce dostat až úplně na vrchol.

Medaile může klapnout. Ne proto, že bychom si ji zasloužili atakdále. Mohla by klapnout, protože hrajeme dobře. Všech pět zápasů.

Furt si říkám, jestli přijde nějaká těžká chvíle nebo krize. Vždyť ona už ale přišla - na úvod s Kanadou, kdy jsme prohrávali, stejně tak jako naposledy po rychle inkasovaném gólu se Švýcary. Mužstvo se z toho vždy oklepalo, vrátilo do zápasu a hrálo ten styl, na který je připravené. Kluci vůbec nevypadají, že by fyzicky odpadali.

Klidně se může stát, že prohrajeme. Přesto si myslím, že bychom si na medaili sáhnout mohli a měli. Právě proto, že náš tým se prezentuje moderním, rychlým a silovým hokejem.