ANTOŠOVA BŘITVA: Pozitivní Jalonen už ani neřekne, že to stálo za starou belu. Švýcaři fatálně selhali

Všichni; já osobně snad nejvíc; jsme se těšili na výkony pardubických Tomáše Zohorny s Lukášem Radilem. V extralize se mi moc líbí, rozhodují zápasy, jenže na tento turnaj jako kdyby si přijeli trošku odpočinout. Vůbec se tomu nedivím, čímž ale nechci omlouvat jejich výkon. Prostě v reprezentaci nebyli tak výrazní, jak bych očekával.

Každý hráč, který ve svém klubu musí každý zápas potvrzovat svou výjimečnost, si někdy chce odpočinout. A přestože udělá všechno úplně stejně a chce hrát zase na sto procent, má někde v mozku to tlačítko „musíš/nemusíš". A teď mi přišlo, že přesně ke stlačení tohoto tlačítka došlo. Nebylo to ono. Oběma však přeju, ať se jim v lize daří dál, a na příštím turnaji nebo klidně mistrovství světa; doufejme; potvrdí, co v nich je.

Druhou věcí je, že hráčům zvyklým na narvané zimáky se hraje blbě před prázdnými tribunami. Ve Švýcarsku opravdu chodilo jen pár lidí, vypadalo to jako v době covidové, což je pro mě největším zklamáním historicky prvního turnaje Euro Hockey Tour ve Švýcarsku.

Víkendové zápasy šly proti bojům o medaile na fotbalovém MS v Kataru, takže ani v televizi určitě neladilo hokej tolik fanoušků. Logicky si většina lidí přepnula na Messiho a jeho příběh. Nechápu, proč organizátoři Švýcarských her nedali zápas Čechů se Švédy na dopoledne, nebo naopak až na večer.

Je pro mě velkým zklamáním, že to Švýcaři, kteří jsou hokejovou zemí, nedokázali vyřešit. Beru to jako fatální selhání organizátorů turnaje. Přece dopředu museli vědět, že sportovní fanoušky bude zajímat především vyvrcholení fotbalového šampionátu. A pokud někdo naplánuje na stejný čas i hokej, jde sám proti sobě. Fanouškům prostě nevyšli vstříc. Chci věřit, že je to jakási nováčkovská daň a příště už se Švýcaři poučí. Tohle se totiž nepovedlo, byl to obrovský krok zpátky.

Ale zpátky k našemu týmu. Trenér Jalonen chce být pořád pozitivní a přesně takový byl i teď. Jenže jedna věc je být furt pozitivní a vytvářet si v týmu komfortní situaci, druhou věcí ale je, že by měl taky popsat situaci reálně. Když se hraje blbě, tak se prostě hraje blbě, a mělo by to zaznít. Přijde mi, že už jsme tak moc pozitivní, že ani nechceme říct, že některé části našich zápasů stály za starou belu. Že nebýt gólmanů, tak bychom dvakrát nevyhráli...

Proti Finsku i Švýcarsku jsme ve druhých třetinách vždy vystřelili jen jednou na bránu! Zásadně mi v té době chyběla rychlost dostat se z pásma a napadnout soupeřovy obránce, abychom je dostali pod tlak. My jsme naopak byli strašně dlouho pod tlakem, nebyli jsme schopní získat puk, nebo ho aspoň dostat ven a pak protivníka napadat.

Náš výběr byl tvořen převážně hráči z extraligy a v ní se nehraje v takovém kvapíku. A když zakládáš útoky pomalu, je to proti tak kvalitním evropským soupeřům hrozně čitelné. Celkově musíme v českém hokeji přidat na rychlosti, v tom je náš zásadní problém. A kdo o víkendu sledoval fotbal, musí potvrdit, jak i ten neuvěřitelně zrychlil.

Rychlost je teď prostě v kolektivních sportech tím zásadním faktorem a my nesmíme zůstat stát. I extraligoví trenéři by si měli začít uvědomovat, že je potřeba tam dostat kluky s úžasným bruslením, kteří jdou po křídlech rychle ven. My ale měli ve Švýcarsku momenty, kdy jsme se křídelní hrou vůbec nedokázali prosadit.

Kdybych měl kromě brankářů vyzdvihnout jedno jméno, byl by jím útočník Petr Fridrich. V extralize ho dlouhodobě chválím, ve Vítkovicích strašně vyrostl vedle Lakatoše. Je to dvoutisícovka, kluk, který by měl dostat šanci v nároďáku. Pro spoustu fanoušků byl dlouho neznámý, ale teď z něj roste hráč, který nejenže v klubu dokáže doplnit Lakatoše, ale je i schopný prosadit se na mezinárodní úrovni.

Ukazuje to, že hráče; i když jich není bůhvíjak moc; máme, jen potřebují dostat šanci. Musíme být trpěliví s jejich výchovou a oni zase na sobě musí pracovat, což je zásadní. To Fridrichovi nechybí. Je rychlý, dravý, dobrý do týmu. Tuhle sezonu opravdu vylétl nahoru.