ANTOŠOVA BŘITVA: Kam kráčíš, Litvínove? Růža trpí, musí to pro něj být šílené. A kauza Buček?

Dobrá, to se může stát. Co mě ale v neděli v zápase v Plzni překvapilo, bylo osm hráčů nemajících českou národnost v sestavě Vervy. A to ještě nehrál Estephan. V Litvínově, který vychoval naganské vítěze, který dlouhodobě zásoboval národní tým reprezentanty...

Vím, že někteří z nich už nejsou v českých podmínkách za cizince, když už tu dlouhodobě hrají, ale to nic nemění na tom, že cizinci prostě jsou. A osm je šílené číslo. Co se týče požadované výkonnosti by na ně vždycky měl být největší tlak, jenže Litvínovu se s nimi nedaří.

Přijde mi, že Litvínov zaspal ve výchově hráčů. S velkou radostí se před sezonou zbavili Lukeše s Hüblem, chtěli omladit tým a dělat to jinak. Ono to půjde, říkali si v kancelářích, teď se ale ukazuje, že to fakt nejde. Litvínov nejde dopředu, ale kráčí zpátky. Sám jsem zvědavý, jestli se vzpamatují. Ale moc to na to nevypadá.

Celkově to vnímám jak ústup klubu od výchovy vlastních hráčů a zapojování jich do systému. A výběr hráčů je na generálním a sportovním řediteli Pavlu Hynkovi. To je bez debat. Vždyť týmy jsou schopné najít skvělé hráče za slušné peníze. Litvínov historicky taky uměl najít mladé hráče, kteří v něm odstartovali úspěšnou kariéru - ať to byl Tomáš Vlasák nebo Honza Alinč. Teď ale našli jen Patrika Zdráhala, který Litvínovu pomáhá, ale to je tak všechno.

Pro Vladimíra Růžičku, který se snaží, aby mužstvo i přesto fungovalo, to musí být šílené. Když se do mateřského Litvínova vracel, chtěl pro něj udělat všechno. Dokážu si představit, jak teď musí Růžu každá prohra totálně žrát a jak trpí, že je Litvínov poslední. Vidí, že to nejde dál, a dostáváš na prdel. A to netěší žádného trenéra.

Třinec v neděli oficiálně potvrdil příchod slovenského útočníka Samuela Bučka a sám jsem byl překvapený, jak jeho angažmá v Nižněkamsku po začátku války na Ukrajině rozdělilo fanoušky Ocelářů. Jedni se to snaží tolerovat, druzí do toho naopak šijou.

Třinec je pro mě organizací, která se vždycky snažila hodně dbát na charakter hráčů. Teď jsou Oceláři v těžké pozici, kdy do nich pálí i vlastní fanoušci. Budou to muset přečkat, ale myslím, že to dokážou, protože ta organizace je silná. Souhlasím ale, že od fanoušků je to silný vzkaz, že takhle si to nepředstavují. Do budoucna si třinecké vedení takové kroky bude muset rozmyslet daleko lépe než teď.

Souhlasím se sportovním ředitelem Janem Peterkem, že Buček si zaslouží druhou šanci. Hrozně nerad totiž vidím, když se odsuzují hráči, kteří mají rádi hokej za to, že ten hokej chtějí hrát. Je pravda, že každý z hokejistů by měl mít v mozku takové to zadní světýlko, které by mu říkalo, že tohle asi není fér, že tohle bych dělat neměl.

Na druhou stranu; dát někoho na černou listinu, že šel hrát do Ruska, se mi nezdá úplně dobré. Každý člověk někdy udělá chybu nebo blbost, a pokud to přizná a bude se snažit makat, klub a fanoušci ho třeba přijmou zpátky. Vždy je to o práci hráče, jak se pak prezentuje. Že Buček udělal blbost, je naprosto zřejmé a myslím, že už mu to všichni dávno řekli. A pochopil to i on sám.