ANTOŠOVA BŘITVA: Jiná česká hymna v Třinci? Někoho zaskočila, mě naopak nadchla. Hurá!

Bylo to prostě jiné, zvláštní. Nemusíme mít všichni stejnou chuť poslouchat hymnu jako operní árii. Jsem zvědavý, jestli Sparta a její fanoušek a sólista Opery Národního Divadla František Zahradníček, který většinou hymnu zpívá v O2 areně, v pátek nebo v sobotu dokáže výkon třineckého rockera překonat. Toho tímto zdravím, protože si myslím, že většinu lidí pobavil a nadchnul. Bylo to jiné a já říkám: „Hurá, zaplaťpánbůh!"

A teď už k hokeji. Musím vyzdvihnout jména dvou útočníků - jednoho třineckého a druhého sparťanského. Ještě, než je řeknu, bych ale rád smeknul před brankáři Kacetlem a Hudáčkem. Opravdu jsou ozdobou play off a patří k tomu nejlepšímu, co jsme v prvních dvou finálových zápasech viděli. Skvělé výkony, do poslední chvíle drží své týmy.

Z Třince musím pochválit 36letého Vladimíra Svačinu. Když v prosinci skončil ve Vítkovicích, Třinec si ho bral s vědomím, že bude nastupovat především za partnerský Frýdek-Místek v Chance lize. Teď si ale Svačina jasně říká o pokračování v extralize. Ukazuje, že na ni ještě není starý. Ten kluk předvádí fakt skvělé výkony, dokáže zakončit, a pokud dostane sebemenší prostor, dokáže ho využít.

U Sparty mě v druhém zápase překvapil její kapitán Michal Řepík, který je nejčastěji střílejícím hráčem v play off. Jak se před prvním gólem dokázal zorientovat, když mu první ránu skvěle lapil Kacetl? Jak zareagoval a z velkého úhlu to jako pravák dokázal trefit? Klobouk dolů!

Celkově finále nabízí přesně to, co jsme očekávali. Na straně Třince skvělá práce dozadu, někdy až otravná, neaktivní a až perfekcionistická. Na straně Sparty zase snaha něco vymyslet a udělat navíc. Nakonec ale oba zápasy rozhodly chyby obránců či naopak šikovnost útočníků v předbrankovém prostoru. Zase se v play off ukazuje, že vyhraje ten, kdo kolem svého brankáře nepustí soupeře k dorážkám.

Oba týmy se soustředí na to, aby nebyly vylučované, protože si jsou moc dobře vědomy soupeřovy síly v přesilovkách. Byť ty Třinci ve druhém zápase moc nefungovaly, stejně Hrňa v závěru jednu využil, Oceláři snížili na 1:2 a sparťanským trenérům v tu chvíli určitě hodně zatrnulo.

Série se nyní přesouvá ke dvěma zápasům do Prahy a očekávám, že obraz a styl hry se moc nezmění. Srdce mi na druhou stranu říká, že před 17 tisíci fanoušky by se ten hokej mohl trochu otevřít. Což by s sebou přineslo víc šancí, přečíslení.

Jenže na straně Třince vidím tu ohromnou taktickou vyzrálost. Nestrašil jede s pukem, ví, že nemá šanci projít do útočného pásma, tak do něj puk jenom dropne a jde střídat. To jsou drobnosti, které jsou pro člověka, co hokej dlouho hrál a teď trénuje, ukázkou vyzrálosti.

U Sparty je zase vidět, jak se z kolapsu v prvním zápase rychle oklepala. Do toho druhého šla s chladnou hlavou a hrála přesně to, co potřebovala. To jen podtrhuje, že ve finále máme dva nejlepší týmy, a jenom doufám, že se rozhodne až v sedmém zápase. A že se minisouboje hráčů přenesou v to, že to bude vyhrocené a na ostří nože. To je to, co diváky na play off baví.