ANTOŠOVA BŘITVA: Čeho je moc, toho je příliš. A v semifinále to vygradovalo, nebylo to fér

Pro každého hráče i trenéra je vyznamenáním hrát o postup v sedmém zápase. Je to emočně strašně náročné, přitom se na to ale hráči těší. Stojíte před vyprodanou halou, posloucháte hymnu a připravujete se na zápas, do kterého jdete s tím, že musíte vyhrát, protože nic jiného neexistuje. Pokud se tohle týká obou semifinálových sérií, je to pro hokej to nejlepší, co se může stát.

Zastavím se u dvou momentů, které mě osobně dostaly nejvíc. Tím prvním je trestné střílení tři vteřiny před koncem, kdy Pardubice dostaly obrovskou šanci restartovat zápas. Neumím si představit, pod jak obrovským tlakem museli být třinecký gólman Kacetl a útočník Dynama Hyka, když před vyprodanou halou oba moc dobře věděli, že je to to poslední, co můžou udělat pro zvrat v zápase.

Naopak si umím představit, jak emočně to prožívali oba trenéři na střídačkách a v tu chvíli nesměli dát na sobě nic znát. Nesměli ukázat nervozitu, i když jimi musela strašně cloumat.

Druhou věcí, která mě z obou sérií vyplývá, je, že postoupily týmy, které si nestěžovaly na rozhodčí. A to je možná ta nejlepší zpráva, kterou z play off mám. Protože neustálá kritika rozhodčích může lehce v play off nastavit jiné klima.

Nejsem proti kritice sudích, to asi vědí úplně všichni. Nemám problém, když někdo vystoupí a řekne, že tenhle zákrok se mu nelíbil a měl se pískat. Ale čeho je moc, toho je příliš. A to, co se v poslední době dělo, nebylo úplně fér. Začíná se to přehánět a všechno se svádí na rozhodčích. Snažíme se vytvořit autoritu rozhodčích, chceme, aby pískali ti čeští. A přitom jim házíme klacky pod nohy, co to jde, a vlastně je odpuzujeme.

V semifinále vše vygradovalo. Celá extraliga by měla pracovat na uznání autority sudího na place, protože někdo rozhodovat a řídit zápas musí. Teď jsme ale všem divákům dávali všanc, aby se na rozhodčí rozčilovali, nesouhlasili s nimi a křičeli na ně. Takhle silné útoky na muže v pruhovaném jsem ještě nezažil.

Přesto mi přijde, že vystoupení vítkovického majitele Aleše Pavlíka je odlišné od toho v podání šéfa Pardubic Petra Dědka. Že dáte něco na Twitter je obrovský rozdíl oproti tomu, když vlétnete skoro až do kabiny rozhodčích a křičíte na ně ze dvaceti centimetrů.

Je potřeba si uvědomit, že všichni bychom se měli chovat tak, abychom hokeji pomáhali. Sorry, ale tímhle mu rozhodně nepomáháme. Ze svého pohledu vidím, že ani jednu sérii nerozhodli sudí, ale hráči na ledě. Nepostoupil prostě ten, který v tom něco hledal. Ti, kteří se soustředili na výkon samotný a že je nic nerozhodí, to nakonec zvládli. Z mého pohledu se jasně ukázalo, že čím víc se věnuješ okolním vlivům, tím méně se soustředíš na samotný hokej.