Článek
Řečí čísel si Sparta dohromady v sérii proti Třinci vypracovala šance na 24,69 gólu. V realitě ale vstřelila jen patnáct branek. Zůstala tedy téměř o deset gólů za očekáváním, a právě to byl jeden z faktorů, proč si nakonec Pražané i přes vedení 3:0 na zápasy vylámali na Třinci zuby.
Nejmarkantnějším rozdílem byl šestý zápas, který asi bude v hlavách hráčů Sparty usazen nejdéle. Možná kvůli nedůslednosti v posledních sekundách třetí třetiny, kdy Daniel Voženílek nachytal Kováře v nedbalkách. Sparta však tou dobou měla mít dávno větší náskok.
Na očekávané góly jej celek z hlavního města vyhrál 4,19 ku 1,67. Málo platné, nepomohlo ani devět střel s vysokou nebezpečností, zatímco Třinec měl pouze jednu jedinou. Ve čtyřech možnostech se zjevil Vladimír Sobotka, Miroslav Forman zase netrefil prázdnou branku.
Abychom ale nehanili jen útok Pražanů, je třeba udělit kredit důslednému třineckému stylu, kterému dominoval Ondřej Kacetl v brance. Proti Spartě v šesti zápasech (první odchytal Marek Mazanec) vyšponoval úspěšnost zákroků při hře pět na pět na 96,3 procenta a chytil 7,13 branky nad očekávání.
Přitom sparťan Jakub Kovář možná podcenil situaci ze šestého zápasu, jinak se ale nedá říct, že by Pražané prohrávali jeho vinou. Také on měl dobrou úspěšnost a chytil 2,73 branky nad očekávání. V porovnání s Kacetlem zaostává, ale především díky excelentním výkonům třineckého fantoma v brance.
Sparťanské neproměňování šancí se zkrátka stalo velkým problémem. Tím spíš proti Třinci, který mimochodem za celou sérii nastřádal 18,13 očekávaného gólu, přičemž skóroval šestnáctkrát. Nůžky mezi oběma statistikami tu zdaleka nebyly tak otevřeny. Oceláři zkrátka efektivněji trestali chyby v defenzivě svého soupeře.