Článek
„Za nehodu bych si měl nafackovat. Šlo o moji jezdeckou chybu. Jel jsem za jiným závodním strojem a v prachu jsem neviděl. Navíc jsem byl ještě příliš rychlý v místě, kde jsem rychlý být neměl," přiznával Kolomý po pondělním návratu z Argentiny, když průběh legendárního závodu rekapituloval.
„Když jsme letěli vzduchem, tak mi blesklo hlavou, že je s našimi plány konec. Měl jsem strach, zda budeme ještě pokračovat. Ale auto jsme postavili s pomocí jednoho ze soupeřů za pět minut na kola a mohli pokračovat," vzpomínal borec z Bruntálu na krizový okamžik.
„Překvapilo mě, kolik dílů jsme následně v bivaku museli opravovat, přitom auto nebylo vůbec poničené. Martin stroj položil skutečně profesionálně," smál se technický ředitel týmu Tatra Buggyra Robin Dolejš. „Přitom se nevysypala ani okna. Měli jsme kliku, že si auto lehlo od zadku jako karty," přitakal Kolomý.
Maskot dorazil později
V úvodu závodu, kdy k nehodě došlo, u sebe neměl tradičního maskota, jímž je plyšová žába. „Od nehody před čtyřmi lety ji vozím jako talisman. Tentokrát jsem ji při balení nechal doma, a tudíž za námi dorazila až v polovině závodu. A pak už jsme byli v pohodě. Nicméně zůstává faktem, že důvodem naší nehody nebyla její absence, ale moje blbost," culil se Kolomý.
Jeho maximem zůstává páté místo z roku 2013. Před odjezdem na letošní ročník snil o lepším umístění. „Ale i sedmé místo představuje velice dobrý výsledek. I přes nehodu jsme dojeli zdraví, nezastavily nás ani technické potíže. A můžeme se řadit mezi elitu, na což jsme hrdí. Vždyť konkurence se neuvěřitelně zlepšuje," vykládal Kolomý.
„Výsledek považujeme skutečně za vynikající. V elitní desítce nebyl jiný tým, který by měl na startu jediné vozidlo. Tudíž pro příští rok budeme řešit, zda nenasadit dva vozy nebo s někým nespojit síly. Jde totiž o obrovský rozdíl. Vždyť stáj Kamaz rozhodla závod právě strategií tří ostrých aut, které drtily od začátku neuvěřitelné tempo," říkal Jan Kalivoda, manažer týmu.
„Je faktem, že se jede hůře, když jsme měli v závodě jediné ostré auto. Musím trošku spoléhat na ostatní posádky, které by nám v případě nehody pomohly, což se ostatně potvrdilo. Trošku ztrácíme v dunách, kde si každý hledá svoji stopu, a také naloženými náhradními díly," pokrčil smířlivě rameny Kolomý, jemuž v jedné z etap pořádně zatrnulo, když za horizontem dunového pole málem srazil kameramana.
„Vyletěli jsme přes hranu duny a najednou byl proti autu kluk z televize a fotograf, kteří tam neměli co dělat. Snažil jsem se auto strhnout, ale bylo to marné. Naštěstí se nějak odkutáleli i s kamerou dolů z duny. Sondovali jsme rychle, zda volat helikoptéru, ale byli v pohodě. Získali výjimečné záběry," culil se s odstupem Kolomý nad dramatickým okamžikem.
