Už je členem pouštní smečky, přestože si občas připadal jako na tureckém bazaru

Občas trnul. Třeba když potkal na trati velblouda či osla, nebo v horším případě auto přímo na rychlostní zkoušce jako v Kuvajtu. „To se mi stalo dokonce dvakrát," kroutí hlavou. „Šel jsem to nahlásit organizátorům, ale byli úplně v klidu. Odpověděli mi otázkou, jestli jsme se vyhnuli. Tak říkám ano a oni, že místa je tam přece dost, tak ať to neřeším," přibližuje pro Evropana nemyslitelné závodní podmínky Štajf.

Během putování po exotických destinacích se naučil velké trpělivosti. A také improvizaci. Když o víkendu ovládl závod v Kataru, mohl se zaradovat. Nechyběl v žádné ze soutěží, což značilo, že úspěšně zvládl boj se všemi úředními překážkami. Třikrát byl na stupních vítězů a v celkovém pořadí se musel sklonit jen před domácím Al-Attíjou, který se stal počtrnácté vítězem celého šampionátu. „Titul získal zaslouženě. Mě drželo ve hře nadšení a touha uspět. Abych měl šanci mu prvenství sebrat, musel bych celý šampionát absolvovat třikrát čtyřikrát. Zkušenosti jsou klíčové," krčí rameny.

Plán absolvovat šampionát Středního východu začal spřádat Štajf, kluk „odkojený" českými asfaltovými soutěžemi, už před více než patnácti měsíci. „Pro image týmu jsem se rozhodl minulý rok v létě startovat v Íránu. Nic víc jsem nechtěl. Jen propagační akci. Jenže za mnou přišel Násir Al-Attíja, že by bylo super, kdybych jel celý seriál," vzpomíná Štajf na pobídku od dvojnásobného šampiona Dakaru a bronzového olympijského medailisty ve skeetu.

Štajf se pyšní titulem vicemistra Evropy ERC2, byl vicemistrem v Česku, kde startuje pravidelně. „Jenže doma všichni znají každou soutěž. Všechny podniky jsou sprintem o desetiny sekund. Tady jsem zažíval rallye v její ryzí podobě, mnohdy na pomezí cross country a rallye. Řeším podvozek, výběr gum. Objevuju něco úplně nového. Každý den na každé soutěži. A rallye by přece měla být disciplínou se spoustou neznámých," vysvětluje Štajf, jenž jako spolujezdec okusil i populární Dakar. „Spočítal jsem si, že celý šampionát je ekonomicky stejně nákladný jako mistrovství Evropy. A dal přednost novým zážitkům."

A tak jel v Jordánsku podél řeky Jordán, kde byl pokřtěn Ježíš Kristus. „Ale v současnosti je to vojenské pásmo. Takže jsme se pohybovali v místech, kde stáli chlapíci se samopaly. Byl to zážitek," popisuje. Pak v Libanonu. Těšil se na asfaltové rychlostní zkoušky, kde měl ukázat zkušenosti z Česka. „Pěkně jsem se přepočítal. Šlo o specifický povrch, kterému se říká černý led. Držel jsem stopu a v další vteřině se klouzal jako na bruslích. Domácí bardi všechny cizince vycvičili. Mnou počínaje a Al-Attíjou konče," vypráví Štajf.

V Kuvajtu v písečném terénu třikrát při tréninku zapadl. „V poušti se není čeho chytit. Orientačním bodem je třeba homole písku udělaná buldozerem. V Kataru předcházely závodu přívalové deště, tak se místy zazelenaly trsy trávy a daly se číst stopy domácích jezdců, tudíž se bylo čeho chytit. Ale v Kuvajtu byl najednou v písku kužel, za kterým jsme prostě zahnuli doprava."

Někdy se těžce pral i s logistickou stránkou věci. Do exotických destinací musel dopravit auto, posádku, mechaniky, komunikovat s organizátory. „Je to proti všem očekáváním náročnější o dvě stě procent," připouští Štajf. A jak je sám sobě manažerem, neskrývá, že mu jednání spojená se všemi starty berou energii. „Za volantem ale vypnu a jedu v čistě závodním módu," ujišťuje.

Nicméně řešení otázek spojených s přesunem kamionu mezi jednotlivými zeměmi je svízelné. „Zmáhá mě, že se všechno komunikuje minimálně třikrát. A smluvená schůzka posunutá o šest hodin není ničím výjimečným. Člověk na všechno slyší, že to není problém. Jenže místní obchodníci vlastně zjišťují všechno až v okamžiku plnění zakázky. Takže často jsme nuceni hodně improvizovat. Třeba v Kataru jsme vyjednali testování vozu v pouštních podmínkách. Auto mělo dorazit ve čtvrtek, týden před startem. Jenže loď z Kuvajtu dorazila až v pondělí."

V Kataru musel měnit s týmem ubytování, protože první varianta byla i přes patřičný počet hotelových hvězdiček poněkud plesnivá. „Jenže v novém hotelu nám řekli úplně sci-fi částku. Ale do jednání se vložila Katarská automobilová federace a všechno bylo vyřešeno bleskem a za úplně jinou cenu. Občas si připadám jako na tureckém bazaru a lhostejno, jestli jsme v Libanonu, Kuvajtu nebo Kataru. Prostě se byznys řídí podle toho, jakou má kdo náladu."

Jestli se Štajf do šampionátu vrátí jako závodník, netuší. „Udělali jsme si renomé. V Libanonu o nás psali, jako bychom vyhráli. Jeden ze soupeřů v pořadí před námi poškodil tlumič na Fabii R5. Půjčili jsme mu náš. A tím jsme se stali součástí pouštní závodnické smečky. V Kuvajtu, když jsme se otočili přes střechu ve stokilometrové rychlosti, počítali s naším odstoupením. Mechanici ale přes noc auto opravili, jako by bylo nové. Tím jsme šokovali."

Štajfův tým si získal úctu místních. Není jen přivandrovalcem, co se sveze v poušti. Mnohdy technicky vypomohl i dalším týmům. Jeho družina ukázala mimořádné schopnosti, vůz zase odolnost. „Ptají se na auto, naše možnosti. Chtěl bych fungovat jako servisní tým pro někoho z místních. My máme zázemí a techniku, ti kluci zase zkušenosti se zdejšími podmínkami," zasní se Štajf, že by mohl být u vítězství v šampionátu třeba jako manažer.