Článek
Poslední část týmu, ve které nechyběl ani Michal Mrkva, třetí člen posádky kamiónu, dorazila do Peru s velkým zpožděním, po 30 hodinách strávených v letadlech. Ihned po příjezdu se mechanici pustili do přípravy závodních strojů, takže do postele se nedostali ani po dalších 24 hodinách.
Naštěstí dlouhá plavba přes oceán ani manipulace pořadatelů nezanechaly na technice výraznější šrámy, nepočítáme-li plíseň, která pokryla interiér novinářského auta a třeba uraženou kliku u dveří kamiónu. Úkol dne zněl přivést stroje před čtvrtečními technickými přejímkami do perfektní kondice, což se také podařilo. Při přejímkách přišel Big Shock Racing na řadu mezi posledními, v 8 hodin večer, a celý proces trval až do noci, v jeho závěru už se komisaři začali pomalu vytrácet domů a nasbírat všechna potřebná razítka nebylo jednoduché. Po skončení přejímek ještě zbývalo převézt závodní stroje do Pantagonita, kde budou až do startu čekat na uzavřeném parkovišti. A snadné nebylo ani probojovat se mezi fanoušky zpět do bivaku.
Pilot Martin Macík ve čtvrtek ráno zjistil, že nemůže mluvit. S menší virózou zápolil už minulý týden, během peruánského soustředění, teď bacil sedl na hlasivky. „Řídit naštěstí můžu i bez řečí. Když by přestal mluvit navigátor, bylo by to horší. Snad to ode mě nechytí," říká Macík, který je jednoznačně nejupovídanějším členem posádky, a zejména při dlouhých přejezdech vyžaduje od spolujezdců zapojení do konverzace. „Budeme rádi, když se Marťas co nejdřív dá do kupy. Ale jestli se mu hlas nevrátí, bude v kabině aspoň větší klid a ubyde zbytečných dohadů," směje se navigátor František Tomášek.
