Článek
"Od Německé rallye se při různých testech svezlo dvacet, možná třicet lidí," tvrdí Roman Meliška, tiskový mluvčí mladoboleslavského továrního týmu. O víkendu na okruhu v Sosnové se počet "spolujezdců" značně rozšířil. Za volantem přitom seděl Jan Kopecký, pilot Škoda Matador týmu.
Jsem plný očekávání. Na mokré šotolině po boku Romana Kresty jsem měl příležitost poznat chování Octavie, na asfaltu mezi lesními stromy v totožném autě mi předvedl umění Toni Gardemeister. Teď poznám auto, o němž vedení Motosportu tvrdí, že za dva roky vyhraje světový šampionát.
Nehořlavá kukla přes hlavu a helma. Přes bezpečnostní rám se soukám do vozu za více než deset miliónů korun. Místo spolujezdce skýtá nečekaně mnoho prostoru. Filip Schovánek, který tady běžně sedává, mi utahuje šestibodový bezpečnostní pás. "Jsi v pohodě? Můžeme?" zeptá se Jan Kopecký.
Sešlápne pedál a vystřelíme vpřed. Levá, pravá zatáčka a dlouhá rovinka. Nic z toho však není potřeba říkat. Itinerář je zbytečný. Třetí muž v konečném pořadí českého mistrovství okruh dobře zná. Jel tu snad tisíckrát.
Kolem se míhají postavy na tribuně, čísílka na přístrojích přede mnou rychle přeskakují. "Dost to klouže, je to jako na ledě," utrousí do interkomu Kopecký. Rychlostí přes sto čtyřicet kilometrů, po mokrém asfaltu pokrytém tenkou vrstvou bahna se řítíme vstříc ostré zatáčce. Chtělo by se vykřiknout, že je nejvyšší čas začít brzdit. Než si však stačím utřídit myšlenku a přes zatajený dech ji tlumočit do interkomu, už jsme dávno za zatáčkou.
Kopecký si počíná naprosto suverénně. S autem si doslova pohrává. Je radost ho sledovat. "Někdy brzdím levačkou do plynu. Když je čas, tak spoléhám jenom na pravačku," komentuje práci nohou.
Fabia se chová mrštněji než Octavia. "Až se vyřeší malinký problém s výkonem motoru, bude to naprosto špičkové auto," tvrdí Kopecký. Tenhle handicap však coby laik rozhodně necítím. Naopak. Nemám čas se na cokoli zeptat, byť otázek se nabízí nespočetně. Jenže místo toho s napětím sleduji, jak se mění rychlostní stupně na středovém panelu, mezitím se v plné rychlosti řítíme z asfaltu na mokrou šotolinu, je cítit malinké škubnutí od přeřazení, bariéra se nebezpečně přibližuje, ale výhled je rázem volný. Zatáčku střídá rovinka a naopak. A už jsme znovu na asfaltu. Proletíme esíčkem, hlava mi nepřirozeně cuká sem a tam, na rozdíl od ledově sedícího pilota.
A už je tu výjezd na mostík. Rázem mám před očima jen oblohu. Vzápětí se oblouk láme a valíme dolů. Do nebe. A do pekla. Rozmazané postavy po pravé straně, to je servisní tým.
A ještě jednou do kola. Za necelé tři minuty se deru z auta, s nímž Toni Gardemeister na Katalánské rallye skončil dvanáctý.
Skládám pilotovi poklonu. Jsem nadšen. Nejen z výkonu Kopeckého, ale i z odvahy všech navigátorů. Důvěra na tratích v rychlostech kolem dvou set kilometrů nad strmými propastmi na Korsice nebo San Remu není jen prázdným slovem.
Rychlé poděkování, než se otočím a sundám helmu, auto už znovu pádí po směsi asfaltu a šotoliny.
"Jel jsem na maximální výkon, bral jsem to jako trénink na nedělní závod. Hledal jsem optimální stopu," culí se uličnicky Kopecký o několik minut později. "Snažím se co nejvíce dostat auto do ruky. Frajeřinky nedělám, na to mám dost času." Za den zvládl okruh přibližně šestatřicetkrát. Sponzoři chtěli poznat, kam směřují jejich prostředky.
"Fabia je obratná, mám radost při průjezdech zatáček. Přijedu, zabrzdím a rychle pryč," usmívá se pilot Škoda Matador týmu. Právě Fabii WRC by měl v příštím roce pilotovat na domácích tratích a v několika vybraných podnicích světového šampionátu. V budoucnu by měl být stálým členem továrního týmu. Alespoň to říká šéf automobilky Kulhánek.
Kopeckému by prozatím stačilo, kdyby mu vedení svěřilo Fabii. "Byl bych moc rád," rozzáří se mu oči. Už dnes při Setkání mistrů v Sosnové to chce všem ukázat.
