Článek
"Kruhová etapa kolem Némy měřila celkem 400 kilometrů. Rychlé pískové a udusané cesty nás vedly již o něco zelenějším terénem. Těmto etapám se také někdy říká křovinovky, protože trasa vede po cestách-necestách lemovaných křovím a stromy. Je proto třeba dávat velký pozor na to, aby šlehající větve nerozbily přední sklo nebo neroztrhly plachtu nástavby. V porovnání s předchozími etapami byla ta desátá mnohem měkčí, což se nám samozřejmě v kabině líbilo.
Manévry na startu
Poměrně zajímavé manévry se odehrávaly na startu. Někteří závodníci nepostřehli, že v čase uvedeném na rozpisu musí být již na místě startu vzdáleném cca deset kilometrů od bivaku. Z bivaku na start se přitom navíc projíždělo tříkilometrovou zónou s rychlostním omezením 30 km/h. První polovina etapy nám maximálně sedla, Tatra se po úzkých cestách proplétala poměrně hbitě a hladce.
Brzy jsme předjeli DAF Hanse Bekxe, později jsme míjeli ještě jeden Ginaf a MAN s technickými problémy. Navigace byla prakticky bez problémů, itinerář byl tentokrát velmi stručný. Snad jedině way pointy neodpovídaly zcela přesně, na což nás organizátoři předem upozornili. V této souvislosti je třeba mít na paměti, že se tato etapa původně vůbec jet neměla. S narůstajícím počtem kilometrů jsme postupně dojížděli mnoho pomalejších motocyklů.
Potíže přišly v polovině
Zhruba v polovině závodu jsme začali mít podezření, že je něco špatně s palivoměrem. Ukazatel paliva se choval progresivně - nejdříve ukazoval dostatek nafty (tankujeme s dostatečnou rezervou), najednou se však začala zásoba paliva prudce snižovat. Přizpůsobili jsme tomu styl jízdy, jeli jsme na spotřebu s cílem dojet.
Sedmdesát kilometrů před cílem již začala být situace vážná. Náš propočet se bohužel potvrdil a auto začalo postupně ztrácet výkon. Nakonec jsme museli zastavit a rychle něco vymyslet. Nejdříve jsem do nádrže nalili 20 litrů motorového oleje, který vezeme na korbě. Prakticky okamžitě u nás byl pořadatelský vrtulník s kamerou a sledoval jak se v obrovském vedru lopotíme s kanystrem.
Po dalších třiceti kilometrech jsme museli zastavit znovu a přemístit z druhého dvacetilitrového kanystru olej do nádrže. Na rozpáleném písku ve více než čtyřicetistupňové výhni v teplých nehořlavých kombinézách a s helmami na hlavách to byl opravdu zážitek.
Aby toho nebylo málo, tak se k nám seběhly místní děti a chtěly od nás dárky. Auto sice jelo, ale žádná sláva to nebyla. Postupně nás předjížděli další závodníci - v tu chvíli nám bylo všelijak. Nakonec jsme se nějak dokodrcali do cíle. Předtím, než jsme se dostali k nejbližší pumpě, jsme museli zastavit ještě jednou a nalít do nádrže všechno, co nám zbylo, tedy deset litrů oleje z posledního kanystru.
Problémy s palivem nás připravily pravděpodobně o dobrý výsledek. Z našeho pohledu je důležité, že jsme byli schopni etapu dokončit a přitom prakticky nic neztratit na závodníky bezprostředně před námi."
