Svět obchodu vyměnil za rallye! Byl mistrem světa juniorů, snu o pódiu mezi elitou se nevzdává

Zažil pocity mistra světa. V roce 2009 byl jihlavský rodák králem automobilových soutěží mezi juniory. „Šlo o velký milník. Lidé zapomínají, ale tenkrát mělo vítězství velký ohlas. Byl jsem na vrcholu kariéry. Všude jsme letěli. Jak se říká, vyhrávali jsme jako kapela. Když nebyla bedna, byla bouda," vzpomíná s úsměvem Prokop.

Následně přestoupil mezi elitu a vysnil si, že jednou bude na stupních vítězů. Opakovaně byl v konečném účtování MS v elitní desítce. Na pódium zatím čeká. I tak si získal ve světě rallye výsostnou pozici. Soupeři jej respektují, tovární zastoupení Fordu si jej vybralo jako jediného partnera, jemuž poskytne nový vůz. „Našel se jezdec, jenž není v továrním týmu, ale chtěl pro sebe novou specifikaci. A šéf M-Sportu řekl: Buď bude auto u Prokopa, nebo nebude nic," říká hrdě český závodník. „Dokumentuje, že naše práce nebyla zbytečná," dme se pýchou Prokop nad pozicí ve světě rallye.

Přitom rodiče mu doporučovali budoucnost ve světě obchodu. Po gymnáziu šel studovat vysokou školu ekonomickou. Jenže tou dobou už závodil. „Ve třetím ročníku jsem vejšku opustil. Doma to nějak tiše vyšumělo," popisuje bod zlomu. „Když jsem dnes ve světě a vidím mrakodrapy plné kanceláří, nevydržel bych tam ani den. Pro mě je lepší mít nervy v rallye, než sedět v kanclu," přemítá Prokop.

Místo kariéry v byznyse tehdy nastartoval budování vlastního týmu. „Začínal jsem s jedním mechanikem," culí se, když pátrá ve vzpomínkách. V prosinci 2004 přivezl do Jihlavy závodní Suzuki Ignis, o pár týdnů později vyrazil do kolotoče mistrovství světa. O rok později už za volantem Citroënu C2 slavil první triumf na Katalánské rallye. Během sezóny 2007 slavil čtyři pódiová umístění, z čehož dvakrát vyhrál. Další rok vynesl konečné třetí místo mezi juniory. Šampiónem byl tehdy Sébastien Ogier, nyní čtyřnásobný mistr světa elitní kategorie. Triumf jej nastartoval.

Mohl být Prokop v případě mistrovského úspěchu o rok dříve na pozici francouzského fenoména? „Těžko. Pro české závodníky nebyla pozice nikdy moc dobrá," krčí rameny Prokop s ohledem na automobilový trh v Česku a marketingový potenciál. „Za titul o rok dříve byly tři starty s Xsarou WRC, což mě mohlo výrazně posunout. Ale že bych držel pozici Sebastiena je nepravděpodobné," nedělá si iluze Prokop.

Jeho největším úspěchem mezi elitou zatím zůstávají tři čtvrtá místa. „Ale i bez pódia má jméno Prokop v mistrovství světa zvuk," upozorňuje čtyřiatřicetiletý borec, že tým Jipocar nikdo nebere na lehkou váhu. „Od začátku jsme vsadili na spolehlivost a kvalitu, což se v dlouhodobém horizontu vyplatilo. Nesnažili jsme se nikdy nikde nic ošulit. Byl jsem z domova naučený, že rychlokvašky nic nevydrží. A toho se držím," říká Prokop.

Už od dovršení plnoletosti ležel provoz týmu na jeho bedrech. „Táta se v závodění neangažoval. Nechával vše na mně. A jsem za tu cestu rád," vypravuje Prokop, jemuž vydatně pomáhala sestra. „Dosud jsme potřebovali prostředky od partnerů, ale letos nás čeká milník, protože je před námi finančně soběstačný projekt," lebedí si Prokop, jenž je nejvyšším šéfem týmu.

Během let se musel naučit nejen ovládat soutěžní vůz v rychlosti dvě stě kilometrů v hodině na klikatých cestičkách v horách, ale i jednat s lidmi. „Nejhorší je, když se člověk musí s někým rozloučit. Najatý jezdec takové věci neřeší. Já musel třeba vyhodit kluka, který udělal velkou kariéru u továrního týmu. Ale v našem prostředí nefungoval," krčí rameny Prokop, jenž je v sestavě jihlavské závodní stáje druhý nejmladší. Pouze švagr plnící roli manažera je mladší. „Někdy to bylo bolavé. Udělal jsem při rozhodování spoustu chyb, ale jde o zkušenosti, bez nichž na dané úrovni nelze fungovat." Teď připravil plán, aby tu vlastní závodní posunul ještě o stupeň výše.