Článek
Nástrah legendární rallye si tentokrát užil do sytosti.
„Etapa byla krásná. Ale bohužel od pátého kilometru jsme nedobíjeli. Na 30. kilometru jsem rozhodl, že vyměníme řemen. To kdyby náhodou auto nestartovalo, aby nás mohl Robo Kasák nastartovat. Pak se nám jelo dobře. Jen jsme se při hledání navigačního bodu dostali do trychtýře, kde se Tatra houpala. Tak jsme z něj museli v klidu vycouvat," začal Jaroslav Valtr s bilancí páteční etapy.
V samém závěru 358 km dlouhé rychlostní zkoušky se náhle objevila další technická výzva.
„Po neutralizaci se nám jelo celkem pěkně, ale posledních asi deset kilometrů jsme byli bez vzduchu v brzdách. Sjeli jsme z poslední duny, šlápnu na brzdu a nic. Nebyl vzduch, zřejmě kompresor. Jeli jsme opatrně v manuálním režimu a brzdil jsem i očima. Hodně jsem spěchal, abych byl v cíli do tmy. Teď musíme opravit kompresor, bude to dlouhá noc," prohlásil pilot Tatry Phoenix.
Jízdě v dunách za tmy se snažil za každou cenu vyhnout.
„Když nemáte světla dostatečně vysoko, tak svítíte přes dunu a nevidíte, co je pod vámi. Musíte najet opatrně a podívat se, co je dole, ale tam stejně nic nevidíte. Když jsou nebezpečné duny, je lepší zastavit, vykašlat se na to a pokračovat ráno. Jízda ve tmě v dunách přináší i časovou ztrátu, je tak o 60 - 70 % delší, než když jedete za světla," vysvětlil Valtr.