Článek
Přáli jste si těžký Dakar. Splňuje zatím vaše očekávání?
Pořadatel splnil, co řekl. První polovina patří mezi nejtěžší poloviny Dakaru, které mám za sebou. A to můžu říct, že poslední dva jihoamerické byly asi jedny z nejtěžších celé historie. Je to strašně rychlé, ale zároveň i technické, kamenité, duny v každé etapě. Ne úplně jednoduché, navigačně složité. Ano, letošní ročník je mnohem složitější než loňský.
Rozdíly mezi kamiony jsou přitom v cíli často velmi malé.
Jedna věc je, že špička je hrozně vyrovnaná. Jedeme za sebou na každodenní bázi do pár minut. Ale problémy jsou, má je každý, a záleží, jak velké. My jsme se zdrželi přibližně 40-50 minut opravami či výměnou kola nebo spojovačky. To nás stálo, že dnes jsme celkově čtvrtí a ztrácíme hodinu a jednu minutu na prvního. Je otázka, jestli je to málo nebo hodně. Budeme mít co dělat, pokud budeme chtít ztrátu stahovat...
Pomalu jste se blížili ke špici pořadí, nakonec jste v půlce závodu čtvrtí. Je vaším cílem ve druhé polovině bedna, nebo ještě něco víc...?
Přijeli jsme na Dakar závodit. Každý tady chce vyhrávat, i my. Já, moje posádka i celý tým. Uděláme maximum. Na jakém místě nakonec budeme, asi rozhodne osud. Každopádně ano, chceme bojovat o nejvyšší příčky.
Martin Macík v 5. etapě Rallye Dakar
Týmový manažer Pabiška žasne, že mechanici mají proti minulým Dakarům někdy hotovo i v devět večer a neopravují až do rána. Opravdu je váš kamion Karel v takové kondici?
Ano! Auto drží neuvěřitelně, já si takhle zaklepu... Je tam pár výměn a prasklinek, ale nic zásadního. Můžu říct, že jsem strašně spokojený. A táta tady říká, že žádnou prasklinku nikde neviděl, takže žádná není (smích). Kluci jsou výborní, každý den máme úplně nového Karla na startu. Skoro ho nezničíme, až na pneumatiky.
Už jste si také zaskákali. Jaké to je, vidět při nechtěném letu jen nebe nad sebou...?
Létání vzduchem pro nás není žádnou novinkou. Některé výlety stály opravdu za to. Jeden na duně nebyl příjemný, viděli jsme chvíli jenom nebe. najednou to padlo a byli jsme na druhé straně. V šesté etapě jsme se vznesli opravdu řádně s dopadem na zadní kola. My se při skocích nebojíme, jsme zvyklí, ale bojíme se o techniku. V kabině jsme relativně v bezpečí, máme kolem sebe velkou klec. Jsme trénovaní, je to nicméně vždy divný pocit.
Buggyra v 6. etapě Rallye Dakar
Byl pro vás dvacetimetrový skok zatím nejtěžším okamžikem rallye?
Vůbec ne. Zatím jsme nebyli nikdy úplně na kraji svých sil nebo dovedností. Snažíme se jet hlavou a na co máme. Nepříjemné bylo třeba šplhání po skalách, tam nevíte, jestli uděláte pneumatiku, neuděláte, to jsou pak opravdu těžké psychické stavy. Nebo když opravujete spojovačku, tam jsme hodně chvátili a zapotili se. Nešla vyndat ven, já se šponoval jako had, když jsem do toho mlátil kladivem. Pak jsme museli vyndat hever, vyhrabávat díru, tam si člověk sáhne na dno. To ale musí, pokud chce být nejrychlejší. Bez toho to nejde.
Jste dakarský mazák, co všechno hodláte stihnout během volného dne?
Abych byl v jedenatřiceti dakarský mazák, netroufám si říct. ale ano, jsem na devátém Dakaru... A co mám v plánu? Jako vždycky. Den volna je blbý název. Všichni pracují a něco dělají, mně je trapné nic nedělat. Snažíme se s Františkem najít nějakou činnost a speciálně na tento den jsme vymysleli živý vstup na mém facebooku. Zahrajeme si takovou menší parodii, abychom pobavili fanoušky nejen v České republice, ale doufáme, že po celém světě.
Loni jste během Dakaru čekal na zprávu o narození dcery. Jak jste s ní letos během závodu v kontaktu? Vnímá vás na dálku přes mobil?
Já doufám, že nebudu čekat druhou dceru během Dakaru. Otázka tak trochu vyzněla... Ne, co se týká Mii, a také ženy, jsem s nimi každý den v kontaktu, každý den je vidím. Ano, konečně reaguje na můj hlas, na mě, když mě na telefonu vidí. Je to krásné, oslaví přesně jeden rok, když se já budu vracet, takže nic neprošvihnu. To je asi všechno...
