Šampión Kopecký už nepodléhá euforii: Neženu se do cíle za každou cenu na plný plyn

Když začátkem července vyhrál v Mladé Boleslavi Bohemia rallye, oslavil pátý mistrovský titul. Nikdy nebyl korunován králem domácí scény tak brzy. „Možná teď budu mít volnější ruce, protože nemám v hlavě potřebu bodovat. Hodně jsem přemýšlel, jestli to bude ku prospěchu. Doufám, že ano," usmívá se pětatřicetiletý jezdec továrního týmu Škoda Motorsport. Jakých bylo Kopeckého pět cest k titulům?

Pro jezdce z Opočna to byla teprve čtvrtá rallyeová sezóna. A v jejím úvodu rozhodně nedominoval. Dojel druhý na Jänner rallye, pak až osmnáctý na Šumavské rallye, následovala třetí místa ze soutěží na Valašsku a v Českém Krumlově.

„Na Šumavě nám nefungovala spojka. A v jednom okamžiku jsme zůstali stát na trati asi dvě minuty, než nás fanoušci roztlačili. S novým autem jsme se učili, výkony nebyly přesvědčivé. Chvíli trvalo, než jsme všechno vyladili, aby nás auto poslouchalo," vybavuje si Kopecký.

Druhá část sezóny byla v podání tehdy dvaadvacetiletého borce spanilou jízdou. Vyhrál Bohemia rallye, poprvé v kariéře Barum rallye, dominoval v Příbrami i v Třebíči. „Konec sezóny byl naprosto idylický. Vybavuje se mi, jak jsem se těšil právě do Zlína. Už jsem se s autem sžil. Mými největšími konkurenty byli Pech a zejména domácí Kresta. Čekal jsem, že půjde o těsný souboj. Ale ujížděl jsem jim pekelně," těší i s odstupem Kopeckého.

V premiérové sezóně se potkal s legendami českého automobilového závodění jako byli Triner, Sibera, Peták či Hrdinka. „Byla to pro mě čest. A získat v bitvách s nimi titul bylo splněním snu. Ale taky jsem hned věděl, že v Česku závodit nechci. Chtěl jsem se dostat dál."

Na druhý český titul čekal osm sezón, v nichž upřednostňoval závody mistrovství světa či mistrovství Evropy. „Měl jsem pochopitelně mnohem víc zkušeností. Mladí často přestávají přemýšlet, jaké následky můžou plynout z karambolu. Nebyl jsem jiný. I když jsem měl náskok, hnal jsem se do cíle na plný plyn. S přibývajícím věkem už jsem se naučil tolik nepodléhat euforii. Víc jsem řešil soupeře, snažil se studovat jejich nedostatky a využívat vlastní přednosti," líčí jezdeckou proměnu Kopecký.

Do sezóny měl impozantní nástup. Připsal si pět prvních míst, když ovládl Jänner rallye a poté dominoval soutěžím na Valašsku, v Klatovech, Českém Krumlově a Hustopečích.

Bohemia rallye a Barum rallye v druhé polovině sezóny byly zastaveny kvůli tragickým nehodám. „Pro české soutěže to byl zvláštní rok. Došlo ke spoustě nehod s vážnými následky. Měl jsem z titulu hodně smíšené pocity," říká.

Kopecký útočil na třetí domácí prvenství hned v roce 2013, kdy získal titul mistra Evropy a na domácích závodech startoval se Škodou Fabia S2000 sporadicky. Všechny starty však přetavil ve vítězství, a tak se objevil i na závěrečné Příbramské rallye. Jenže ta byla po tragické nehodě ukončena a Kopecký tak musel na další titul počkat dvě sezóny. S novým vozem Škoda Fabia R5 se stal neporazitelným, vyhrál všechny domácí soutěže. „Od prvního závodu v Klatovech šlo všechno výjimečně," lebedí si.

V hlavě mu utkvěl souboj s Václavem Pechem v Českém Krumlově. „O rok dřív jsme se tam honili ve vteřinkách. Já na poslední zkoušce vyletěl a trefil studnu. Když jsem se o dvanáct měsíců později vrátil, měl jsem problémy s disky kol, které praskaly. Zase šlo o vteřiny, ale tentokrát poslední zkoušku nezvládl Pech a vyletěl. Účty byly srovnány," směje se Kopecký.

Další sezóna absolutní dominance. S tovární podporou a ve skvělém autě mašíroval za titulem neohroženě. „Náš největší konkurent Václav Pech navíc přesedl do porsche a absence vzájemných soubojů poznamenala náboj celého šampionátu," vybavuje si Kopecký.

Vrcholem jeho parádní sezóny byl triumf na Barum rallye, kde bojoval o vteřinky se zahraničními jezdci v čele s Rusem Lukjaňukem. Štvanice skončila nárazem ruského pilota do zdi. A Kopecký s úsměvem přiznával, že po průjezdu kolem stojícího auta zvolnil, aby vzápětí začal pochybovat: „Nebyli jsme si s Pavlem jistí, jestli to byl Lukjaňuk. A říkali jsme si, že budeme za pěkné voly, jestli soutěž prohrajeme, protože jsme ho nepoznali."

Expresní fičák v podání tovární posádky rozhodl bitvu o český trůn už po čtyřech soutěžích, protože posádka sbírala body i za dílčí triumfy v jednotlivých etapách. „Václav Pech se vrátil s konkurenceschopným autem, za což jsem rád. S vozy nejnovější kategorie startuje i hodně mladých kluků, takže jsem čekal těsnější souboje," připouští Kopecký, že ho suverenita překvapila.

Už patnáct závodů na domácí trati neprohrál. „Tohle skóre mi dodává sebevědomí," přitakává. K tomu se opírá o zkušenosti z mistrovství světa i Evropy či Asijskopacifického šampionátu, který ovládl v roce 2014. „Každý závod jedu vyhrát. V autě stejně člověk nakonec nemyslí na to, jestli už má titul jistý. Jen platí, že nepodléhám euforii," říká. „Snad jen při oslavách po závodě. Tam si to můžu dovolit," usmívá se a doufá, že další příval euforie si užije už o víkendu.