Článek
Aleši, užil jste si Vánoce, kdy vyrazíte na Dakar?
Vánoce jsem si užil s rodinou. První část týmu odlétá už 26. prosince, zbytek o dva dny později.
Auta už jsou v Jižní Americe. Stihl jste Phoenixe pořádně otestovat?
Věřím, že ano. Vůz byl po kompletní repasi, prakticky všechno nové, takže jsme museli důkladně testovat a zkoušet. Samozřejmě žádné testy, i kdyby to byly tisíce kilometrů, neprověří techniku tak jako samotný závod.
S tatrovkami máte velké zkušenosti, začínal jste vlastně s Pumou, pak tu byly i vámi vyvíjené Princezna a Královna. Kam byste zařadil Phoenixe?
Královna byla určitým vrcholem a s ní je srovnatelný, ostatní předčí. Královna měla některé atributy lepší, ale tohle je víc prozkoušené auto, které má proti ní zase jiné přednosti. Skutečné srovnání však přinese až Dakar. V každém případě Tatra je výborná koncepce a z té musíme těžit.
Které je tedy rychlejší?
Mne už dneska nezajímá nejrychlejší auto, ale nejspolehlivější, které je rychlé a nejvíc vydrží.
Kdo budou největší soupeři?
Konkurence je obrovská, na přední umístění může myslet patnáct posádek. Proti nám stojí tovární tým Kamaz, ale také skvělá Iveca a osvědčené vozy MAN. Všechno to jsou silní hráči s podporou velkých týmů, početnějších než je náš. My se před nimi nemusíme sklánět, ale respektujeme je. Vždyť Kamaz je plně profesionální tým s obrovským rozpočtem a zázemím. Uzmout jim jakékoliv vítězství, byť třeba etapové, je veliký úspěch.
Zní to, jako byste si na přední příčky moc nevěřil...
Tak to není, ale už neprohlašuji, kolikátý dojedu. My uděláme všechno pro to, abychom byli v průběhu etap a hlavně na konci Dakaru co nejvíc vpředu. Máme dvě špičková auta a v nich dvě špičkové posádky, za zády pak velmi kvalitní tým velice pracovitých lidí, kteří hodně umějí. Náš cíl je společný. Uspět co nejlépe. Na Dakaru ale nevíte nikdy dopředu, co se stane, pro všechny to je vždycky veliký otazník.
Martin Kolomý říkal, že by si chtěl konečně přivézt beduínka, tedy cenu, kterou dostávají ti nejlepší. Vás neláká?
Jednoho už doma mám... Kdo by ho nechtěl, ale takhle o tom nebudu mluvit. Jedu na Dakar s respektem. Opravdu nechci dělat prognózy, ono to pak o to víc bolí, když se nepovede je naplnit. Vím, jak chutná úspěch a jak moc bolí, když zůstanete stát a nemůžete dál. Bude nás tam spousta hladových psů, kteří ho chceme. Jsem pokorný. Pokud ke mně má zase beduínek přijít, tak přijde.
Zmínil jste nedokončené Dakary, z osmi startů jich bylo pět. Nemáte z toho jihoamerického už určitý komplex?
Nemám. Dvakrát jsem byl šestý, jednou čtvrtý. Dvakrát jsem vypadl z celkového druhého místa, byl jsem i ve vedení celé soutěže, vyhrál jsem osm etap. Dakar je pořád obrovská výzva a motivace. Rád ho přirovnávám k Tour de France, na té se vysoko cení i etapová vítězství. Pochopitelně nejdůležitější je to v cíli.
S Martinem Kolomým jste nebyli zrovna přátelé, teď jste týmoví kolegové. Jaké jsou vzájemné vztahy?
Velmi dobré. Jsme jeden tým. Na trati budeme soupeři, ale když bude potřeba, jsme připraveni pomoci jeden druhému. Navzájem si budeme krýt záda a počítáme i s tím, že když se situace vyvine dobře pro jednoho a druhý už nebude mít takovou naději v celkovém pořadí, pojede pro kolegu. Tak to musí být a fungovat v každém týmu, který jede na Dakar, a chce uspět. Jsme připraveni pomoc přijmout i dát.
