Článek
Ještě na mezičase na 311. kilometru byl druhý, jen 21 vteřin za v té době prvním Mitchelem van den Brinkem. „Jeli jsme krásně, tahali jsme se o vteřiny,“ říká. Jenže pak přišly dunové pasáže a najednou se ozvaly rány. „Bylo to jak ve Frenštátě o silvestrovské noci. První byl jeden dělobuch, pak druhý. Separovaly se nám dvě zadní pneumatiky, udělali jsme dva defekty.“
Musel urychleně zastavit, jenže v písečných dunách bylo nutné vyhrabat kola, navíc Lady – Lopraisův kamion – nestála úplně na rovném podloží. „Ale zvládli jsme to.“
Nicméně zkušený pilot musel v závěru lehce zvolnit, aby neriskoval další defekt, a tak se manko ještě o pár minut navýšilo. „Dojížděli jsme navíc za tmy. Bylo to o přežití. V malém neštěstí jsme měli velké štěstí, že jsme to dotáhli do cíle a můžeme dál pokračovat. Věříme, že se to otočí a přijdou světlejší dny.“
Teď je Loprais v celkovém hodnocení druhý, na vedoucího Martina Macíka ztrácí hodinu a 36 minut.
Své si už „tradičně“ vytrpěl na trati motorkář Libor Podmol. „Patnáct kilometrů před neutralizací jedu pomalu a najednou mě nějaký hrb na trati vykopl ze sedla. Letěl jsem přes řídítka, nenafoukl se mi airbag a bolí mě za krkem jak pes,“ popisoval své trable. O něco později se na trati ztratil. „Pak už jsem se vláčel jenom do cíle pořádně naštvaný. Měl to být den, kdy mě to začne bavit a dostanu se trochu dopředu. Ale zase jsem zůstal vzadu.“
