Článek
Třikrát dojel v klasické rallye čtvrtý, byl dokonce juniorským mistrem světa. Svět šampionátu WRC ovšem opouští. „Kariéra klasických rallye se mi ztrácí z mysli," potvrzuje Martin Prokop. Sedmým místem s navigátorem Janem Tománkem vyrovnali české maximum Miroslava Zapletala z roku 2000.
Letošní Dakar byl přitom nejtěžší od doby, kdy se přestěhoval do Jižní Ameriky. „Takový má být, i když Argentina už pro nás byla očistcem. Hodilo se nám, co jsme nasyslili v Peru. Jinak auto bylo naprostá pecka. Zrychlili jsme, zlepšili se v písku. Nejsme daleko za továrními týmy, takže z nás byli jejich piloti dost nervózní a nesví," usmívá se Prokop.
Přistáli jako kočka na všechny čtyři
Aby dojel na cílovou rampu, musel mít i potřebné štěstí. „Když jsme letěli přes boudu, tak jsme přistáli jako kočka na všechny čtyři. A když vypověděl službu alternátor, zachránil nás odtažením do servisní zóny krajan Tomáš Ouředníček," líčí.
Prokop má jasný cíl. Aby mohl v první desítce zdomácnět, případně se ještě zlepšit, musí získat parťáka, s nímž by mohl na trati spolupracovat.
„Snažím se dělat věci systematicky jako v rallye, ale nevím, kde je limit. V týmu určitě ne. Pomohl by někdo rychlý v týmu se mnou. Mně v nouzi na rozdíl od kamiónů nikdo nepomůže, v autech nikdo ani nepřibrzdí," vysvětluje český závodník.
I proto už letos jednal se Zapletalem, aby jel Dakar a byl mu k ruce. „Potřebujete někoho, kdo u vás v případě nutnosti bude během pár minut. Miro nakonec nesehnal takový objem peněz, což byla škoda. Jsem přesvědčený, že start kolegy by pomohl. Obzvlášť ve druhém týdnu," má jasno Prokop.