Článek
„Přežil jsem tu nejdrsnější disciplínu a to už mi nikdo nevezme. Trochu mě mrzí výsledek, ale chtěl jsem hlavně dokončit a pak získat cenu za pódium v kategorii jezdců bez asistence. Nakonec si ale vezu domů ocenění za lidskou odvahu a vůli, což je možná ještě cennější. Dakar pro mě není až tak o výsledcích, jako spíše o příbězích. Ten můj byl fakt neuvěřitelný,“ řekl Podmol.
Stačí jen zrekapitulovat, čím vším prošel, a přičíst k tomu desítky hodin práce na motorce v bivaku. Do cíle extrémního ročníku dorazil se šrámem nad okem, potlučeným tělem, vyřízenýma rukama, bez druhého a možná už i třetího rychlostního stupně. Po roce 2021, kdy skončil na 31. místě, to byl jeho druhý dokončený Dakar. Jenže zatímco při své premiéře se v etapách dokázal přiblížit i nejlepší dvacítce pořadí, letošek se pro něj v Saúdské Arábii změnil hlavně v boj o přežití.
V prologu se ztratil a jel chvíli v protisměru. V úvodu Podmola trefil kámen od jednoho jezdce do ruky a měl rukavici od krve. Ve třetí etapě spadl hlavou na kameny, přímo na trati mu organizátoři sešili šrám nad okem devíti stehy. Jenže rána mu opuchla a na jedno oko neviděl tři etapy. S výronem v ruce do pozdních večerních hodin opravoval motorku. V šesté etapě přišel o druhý rychlostní stupeň, vytékal mu benzín. Do bivaku přijel za tmy.
V deváté etapě k tomu ztrácel i třetí rychlostí stupeň, místo výjezdů dun je musel někdy objíždět. Když v desáté etapě nenastaly žádné trable, s nadšením vzkazoval: „Bouchejte ohňostroje!“
V jedenácté etapě se mu natrhla přední pneumatika a smiřoval se s tím, že s tímto problémem přes 200 zbývajících kilometrů nepřekoná, vyhýbal se ostrým kamenům.
Libor Podmol v cíli úterní, 4. etapy Rallye Dakar 2024
Vše ale zvládl, je v cíli. „Moje tělo během těch čtrnácti dní dostalo záhul jako nikdy. Disciplína bez asistence je úplně něco jiného, závodění se odsouvá na druhou kolej, nejdůležitější je se dostat do cíle a připravit sebe a motorku. Já jsem v bivaku nestíhal ani různé brífinky, neřešil jsem navigaci nebo informace o následujícím dni. Natož se regenerovat,“ popsal Podmol.
Často od organizátorů nebo jiných jezdců poslouchal, že je Rocky. Od ředitele soutěže Davida Castery dostal cenu za odvahu. „Dakaristé prý ocenili, že jsem se nechal zašít na trati bez věcí proti bolesti, což považovali za husťárnu. Stejně jako když jsem jel patnáct kilometrů v těch největších dunách za úplné tmy,“ líčil úspěšný freestyle motokrosař a mistr světa z roku 2010.
V cíli Podmola už skoro nic nebolelo. „Takhle je to vždycky, když se dojede, tak je člověk rozprouděný a plný adrenalinu. Ale ono to přijde v noci a zítra. Večer si zajdu na dobré jídlo a podívám se po nějakém hotelu nebo možná přespím ve stanu.“ Ve stanu přitom coby jezdec kategorie bez asistence musel povinně spát celé dva týdny. Tak velí pravidla třídy, která kráčí po stopách původního Dakaru.
A už se těší na syna, jenž ho hnal do cíle, protože mu slíbil rallye dokončit. „Dali jsme si na to malíček. Zatím jsem s ním nemluvil, ale vyzvedne mě na letišti.“
