Peklo i romantika. Drsná etapa Dakaru nabídla vše, u táboráku seděl s jezdci i český prezident

Rallye Dakar má punc nejtěžšího motoristického závodu světa a neztrácí ho, ani když už se roky vyhýbá Africe a nekonečné Sahaře. Aby i v době, kdy elitní jezdci k sobě mají armádu pomocníků, vozí si kuchaře a spí v obytných vozech, Dakaru zůstal nádech dobrodružství, vymysleli loni pořadatelé etapu s názvem Chrono48.

Ta spojuje dva dny do jediné erzety s tím, že posádky nocují v poušti a na odlehlých místech, kam nesmějí mechanici a podpůrné týmy. Spí na karimatkách a ve stanech, jídlo dostanou v pytlíku a na záchod se chodí do přírody.

Zároveň má etapa tisíc ostrých kilometrů, kdy trpí technika a střídají se kamenité pasáže s těmi dunovými. A nedělní i pondělní dění na Dakaru znovu ukázalo, jak drsný je to test. Někteří ztratili naděje a museli vzdát, jiní schytali velkou ztrátu. Češi ale povětšinou obstáli.

„Bylo to maso a ani si nepamatuji, co všechno se stalo. 500 kilometrů jsme jeli v hrozném prachu. Nebylo vidět ani na metr, byla to šílenost. Auto je odrbané, ale jsme v cíli,“ říkal kupříkladu Martin Prokop. A Martin Macík, který je na Dakaru už potřinácté, souhlasně potvrzoval: „Opravdu to byl extrém, masakr. Bohouš dostal na frak. Máme rozbité okno, děravé kolo.“

I jezdci jsou po dvoudenním záhulu vyčerpaní. Zvlášť motorkáři, kteří si nemohou vézt náhradní oblečení, toho měli dost. Spali ve zpocených kombinézách. „Nic jsem si nesvlékal, lehl jsem a spal,“ líčil pro TV Nova Drdaj. „Těším se na sprchu,“ říkal hned po dojezdu Martin Michek.

Jenže právě i v tom je návrat ke kořenům. Karel Loprais často líčil, jak sprchu během závodu neviděli tři týdny a spali na karimatce pod náklaďákem. A taky vyprávěl o nebi plném hvězd, opékání lančmítu na ohni…

A to teď zažívali i současní jezdci. Každý z nich vyfasoval v bivaku stan, karimatku, jídlo v pytlíku a vzhledem ke chladnému počasí trávili večer u táboráku. „Byla tam perfektní atmosféra,“ přiznal Michek, který dojel do nejvzdálenějšího tábora a jeho spolunocležníky tak byla největší závodní esa.

Sem dorazil s fotografem Petrem Luskem na návštěvu také prezident Petr Pavel. S úsměvem si fotil Michka, jak bojuje se stavěním stanu, pak společně s Martinem Prokopem a jeho navigátorem Viktorem Chytkou poseděli u táboráku. „U ohníčku jsme si povídali o motorkách, bylo to naprosto skvělé,“ vyprávěl Michek.

Dakar nemá být jen o vteřinách, ale i o zážitcích. Ty etapa Chrono48 nabídla.