Článek
„Už po startu motor kuckal, ale po silnici to ještě šlo. Na start rychlostní zkoušky jsem přijel se ztrátou padesáti minut. Nějak to jelo. Zvolil jsem pomalejší tempo s jezdci ze zadní části startovního pole. Nechtěl jsem na rychlostní zkoušce rozdělávat celý motocykl. Věřil jsem, že těch 371 kilometrů nějak s tím kuckáním a cukáním dojedu. Jenže motocykl se definitivně zastavil,“ popisoval Pabiška svoji peripetii.
„Vedro bylo hrozné. Tlačil jsem motorku asi sedm kilometrů příkopem. Nechal jsem tam všechny fyzické síly. Bylo to hrozné. Tohle kdyby se stalo v Africe, nevím, jak bych dopadl. Když jsem našel odbočku, kde se dalo sjet z trati, hned jsem zajel mimo trať. Byla tam spousta diváků, kteří mi hned nosili pití a dokonce s ledem, čehož jsem hojně využíval. Tohle by se na africkém Dakaru nestalo. Stroj jsem nakonec musel rozebrat. Vyhořel hlavní vypínač motocyklu. Zřejmě to byl následek slaného vzduchu cestou po moři,“ dodal Pabiška.
Pabiška bojuje dál
Do cíle v Santa Rosa dojel téměř s tříhodinovou ztrátou. „Je to nepříjemné, ale máme za sebou první etapu. Bojuju dál, ještě není nic úplně ztraceno,“ konstatoval Pabiška s tím, že pořád může dosáhnout solidního umístění.
Martin Macek jede svůj druhý Dakar. V roce 2007 dojel patnáctý a dostal nabídku z nizozemské odbočky Yamahay jet v továrním týmu. „Původně jsem si říkal, že už Dakar nepojedu, ale taková nabídka se neodmítá. Smlouvu jsem podepsal na tři roky,“ řekl Martin Macek.
„Tady se jede na hraně, moje čtyřistapadesátka dosáhne rychlosti až 170 km/h. Určitě nepatří k nejrychlejším, proto si přeji co nejtěžší trať a jak se ukazuje, ona těžká bude. Na trati se nevyhnete pádům, ale musí jich být co nejvíc, hlavně nesmí dojít k poškození stroje nebo navigace. Ty menší se ani nepočítají,“ konstatoval nejrychlejší z českých motocyklistů.
