Článek
„Upekli jsme se jak my, tak auto. Nejelo to, museli jsme zastavovat a chladit. Museli jsme jet opatrně a podřídili jsme tomu úplně všechno, jeli jsme prostě na dojetí. Navíc jsme od půlky trati měli tři defekty, takže jsme byli rádi, že jsme to stihli tak tak dofukovat. Dělat v tomto vedru defekty by byl velký problém. Podél celé trasy se povalovali motorkáři a čtyřkolkáři, lítají tam helikoptéry a házejí jim vodu. Zdravotníci mají dnes plné ruce práce, takže jsem moc rád, že jsme v cíli," hlásil Jaroslav Valtr, který se svou tatrou dojel na osmém místě a v průběžném pořadí se posunul na deváté místo.
Devátá etapa byla poslední i pro dva české motorkáře, Ondřej Klymčiw si při pádu zlomil nohu a Rudolf Lhotský odstoupil kvůli totální dehydrataci. Do bivaku jej dopravili organizátoři. „To vedro bylo fakt strašné. I my s Jendou (navigátor Jan Tománek) jsme si sáhli na dno. Už jsem si chvíli říkal, že to blbě dopadne," potvrzoval pekelné podmínky na trati Martin Prokop.
Benzín se vařil v nádržích
Juniorský mistr světa se svou toyotou třikrát zapadl, přesto si ale v průběžném pořadí v kategorii automobilů polepšil na patnácté místo. „Musím říct, že to pro mě bylo hodně těžké. Jsem rád, že jsme v cíli, protože mi nebylo vůbec dobře. Jsem nachlazený a hlava nefunguje jak má, takže je pro mě Dakar čím dál těžší," povzdechl si jihlavský rodák.
"Byl to děs. Viděli jsme závodníky v slzách. V našem hummerovi byl tak žhavý benzín, že jsme museli zastavovat každých 400 metrů. Voda na pití byl tak horká, že se nedala pít. Musíme poděkovat všem divákům, kteří nám dávali svou vodu, čímž nás doslova zachránili," líčil Tomáš Ouředníček.
Sto kilometrů na jedničku
Pilot týmu Buggyra nabral na trati šestihodinovou ztrátu a přiznal, že už byl rozhodnutý závod vzdát. „V jednu chvíli jsme se rozhodli, že naši účast v závodě ukončíme, ale pak nás týmový manažer informoval, že byla erzeta zkrácena. Byli jsme asi 80 kilometrů od cíle, tak jsme se rozhodli, že to dojedeme. Cíle jsme dosáhli doslova s vypětím všech fyzických i psychických sil. Teď nedokážu říct, jestli budeme ve středu pokračovat," líčil v bivaku.
"Jen pro ilustraci, přes sto kilometrů jsme v rozbitém terénu jeli na jedničku, víc se nedalo. Auto bylo totálně rozžhavené," doplňoval Martin Macík, který v průběžném pořadí udržel dvanáctou pozici. „A pak přišlo další nadělení. Museli jsme měnit kolo, protože nám začalo utíkat, částečně asi i tím obrovským horkem. Byla to hodně náročná situace, protože nám došla voda, byli jsme už fyzicky vyčerpaní z řešení předchozí nehody, přehřátí, měli jsme mžitky před očima a vůbec se nedalo dýchat. Všude kolem byla mračna vápenatého prachu, který nás dusil," líčil pilot týmu KM Racing.
Nejlepším Čechem v deváté etapě byl ve výhni Tomáš Vrátný, který svou tatru dovezl v kategorii kamiónů na sedmém místě. „První část byla hodně frustrující, protože jsme startovali vzadu a jeli jsme sto šedesát kilometrů za kamiónem, který nám permanentně prášil a my jsme se před něj nemohli dostat. Druhá část byla lepší, protože se otevřely pláně a mohli jsme předjíždět. Jelo se nám dobře, bylo to sice hodně rozbité, ale to nám vyhovovalo," pochvaloval si i přes extrémní teplotní podmínky.
