Článek
A tak chlapík, který se před 17 lety účastnil světových závodů, se ve čtvrtek se svým věrným parťákem Michalem Ernstem ocitl na startovní rampě před Pražským hradem a vydali se vstříc divokému a těžkému dobrodružství.
„Zažíváme všechno. Něco dobře, něco bohužel. Je to super těžký závod, protože to počasí výrazně zamotalo a na trati je neuvěřitelného bláta. Člověk pak těžko odhaduje, kde je kolik bordelu, kde to musí prodat a kde to docela jde,“ vyprávěl v průběhu klání.
Je to skutečně na hranicích Česka, Rakouska a Německa tvrdá šichta, kdy někteří piloti říkají, že už ani nejde o asfaltovou soutěž, že mnohé zkoušky připomínají rallyekrosové závody. Jsou obvyklé „výlety“ mimo trať, časté defekty i rány. Nevyhnuly se ani Vojtěchovi, který kolo poničil v pátek, v sobotu zase trefil betonový obrubník a říkal: „Jak v autoškole.“
Závod světového šampionátu jel naposledy v roce 2007 ve Walesu, později pak ve WRC dělával traťového „špiona“ ve službách Martina Prokopa, a tak teď po letech zažívá střet s realitou. „Svět se změnil. Buď je tady fabrika a pak dlouho nic. A pak až WRC2, což je dobrý šampionát a jedou v něm dobří piloti. I tak je to odskákané. Dřív se dalo jet s relativně moderní technikou, která byla třeba dva roky od fabrik. Dnes jsou tam velké díry,“ míní Vojtěch, který jel s oblíbenou Škodou Fabia R5 a skončil na 21. místě (11. v kategorii).
Vzhledem ke svým zkušenostem může porovnávat, jak premiérová Středoevropská rallye klape. Je zvyklý na dlouhé nezávodní přejezdy, které jsou u světových soutěží obvyklé.
„Jen nevychytaná byla Praha. Kulisa Hradu byla dobrá, ale bylo to špatně načasované. Pak jsme se přesouvali v zácpách, Pražáci nakrklí, protože my kličkujeme, musíme být na erzetě včas a vypadá to, že tam spálíme spojky. V Argentině jsme jednou letěli z Cordoby do Buenos Aires jen kvůli superspeciálce. Na světě to takto roztahávají, ale není to nic super. Ve čtvrtek jsme jeli 300 kilometrů v autě a jen 12 závodních s helmou na hlavě.“
