Článek
O menší komplikaci před startem se postaral navigátor Robert Knobloch. Nešel mu sbalit stan. Byl to velký boj. „Moc to nejde, čundráku, co?" dobírali si ho mechanici. „Čekáme, až si řekneš o pomoc," dodávali. „To raději prohrajeme Dakar," zněla odpověď. Nakonec se to ale povedlo a v depu se slavilo už před startem.
Posádka vozu Suzuki Samurai řečeného Samík pak vyrazila na přejezd. Během něj musel navigátor nastudovat roadbook, který dostal od pořadatelů. „Dneska jsem trošku nervózní. Roadbook má tak 150 stránek, bude to navigačně složité. Takhle tlustou knížku jsme tu ještě neměli," přiznává Knobloch.
Během přejezdu ještě dotankovat. Do speciální nádrže, ke které se posádka dostává oknem. Tankovací místo si ale pochvaluje. „Tady ta benzínka vypadá docela hezky. Jsme překvapení, protože jinak se na těch tankovacích místech bojíte i vystoupit," popisuje Ollie Roučková.
Potom už hurá na start. Tedy nejprve stoupnout si do fronty s ostatními vozy kategorie Klasik. Musí se vyrazit přesně na čas, aby tým nedostal penalizaci. „Naše kategorie H1 je ta nejslabší, přesto tam pořadatel dal i ty nejsilnější auta. Nevíme proč. My máme ty starý šunky a proti nám....S těma závodit nemůžeme," posteskne si česká dakaristka.
Fňukat ovšem posádka nechce. Bojuje dál. Vyráží do další etapy legendární rallye. Hodně dlouhé, náročné a dost bolavé. „Tak rozbitou trať jsme opravdu nečekali. Hodně jsme zastavovali a pomáhali ostatním s opravami nebo vytažením. I nám se povedlo zapadnout. Byla to bezmoc a trápení, ale jsme v cíli," takové jsou první dojmy po dojezdu.
Zatímco auto budou mít večer v práci mechanici, Olga Roučková plánuje fyzioterapii. „Půjdu do medical centra a nechám si vyměnit zadek a záda. Jsme naklepaný jako startky. Samík mě tak strašně zbil, že já to auto nenávidím!"