Článek
Pořadatelé před startem letošního ročníku varovali, že nachystali nejtěžší program v historii jihoamerického Dakaru. A svůj slib podle svědectví přímých účastníků naplnili. „Byl to určitě nejtěžší Dakar, jaký jsem absolvoval. Organizátoři šli do extrému, těžší místa jsem v životě nejel," líčil Loprais při úterním setkání s novináři.
Největším nebezpečím podle frenštátského pilota ale byly vysoké teploty. „My jsme třeba měli v kabině osmdesát stupňů. Přidávali jsme větráky, dělali díry do střechy, ale stejně to nebylo moc platné. Za etapu jsem vypil i deset litrů vody. Z toho ale zase pramenilo, že se mi chtělo na záchod, takže jsem se musel čtyřikrát vyčurat do sedačky, protože jsem si nemohl dovolit bojovat s tlakem v měchýři. Ale říkal jsem si, že synek to taky dává do plen. A nějaké žluté trenky, to nic není... To je prostě Dakar, obrovské dobrodružství," popisoval Loprais již s úsměvem dakarské martyrium.
Ještě hůř na tom přitom byli třeba motorkáři. „Těch jsem litoval, když stáli u cesty a prosili o vodu. My jsme jim často nemohli ani pomoct, protože v kabině PET lahve běžně nevozíme. Tohle pořadatelé podcenili, měli shazovat vodu z vrtulníků, nebo postavit na trať auta se zásobami," štvalo českého závodníka.
Královna obstála
Lopraisova posádka zaznamenala během soutěže dvě etapová vítězství, vinou technických problémů při dalších dílech ale ztratila a nakonec se musela smířit se šestým místem. „Technické problémy nás házely níž. Když nebyly, jezdili jsme první trojku. Jsme první privátní tým za továrními giganty. Pro nás z toho plyne jediné. Je třeba rozšířit tým a zapracovat na zlepšení, navýšit rozpočet. Aby to mělo tah na branku, tak o milión eur. Musím zaktivizovat podnikání, rozjet se do světa. Nějaké zahraniční partnery už máme, s dalšími navazujeme vztahy," prozradil Loprais.
S novým vozem přezdívaným Královna byl ale Loprais spokojený. „Tatra umí letět. Motor je výkonově na absolutním vrcholu, člověk se musí na plynu až krotit, aby neodvařil další součásti. V tomto ohledu konkurovat lze, ale... Třeba Kamaz během soutěže kanibalizuje na svých vozech, já musím být opatrnější, jinak bych nedojel. Pořád ale věřím, že to jednou vyjde, že je zařízneme. Tak jako kdysi Karel," připomněl slavnou éru svého strýce, šestinásobného vítěze soutěže.
V nejbližší době je ale hlavním Lopraisovým cílem dohnat spánkový deficit. „Na to se vážně těším. Dakar jsem odjel na energetických drincích, taurinu, guaraně a dalších povzbuzovadlech. Snad jen regulemi zakázanou koku jsem i přes doporučení místních nezkusil. Po havárii v roce 2012, kdy na spojovačce zaspal kopilot a měli jsme těžkou havárii, už totiž volant nedám z ruky. Jenže to má tu nevýhodu, že jsem byl hlavně zkraje soutěže tak nastřelený, že jsem čtyři noci nespal," těšil se do postele Loprais.
