Článek
Nejprve mu ve druhé etapě kámen zablokoval zadní brzdy, čímž spálil pneumatiky, o týden později pak zapadl v rozbahněné řece. „Je to frustrace, naštvání, ale samozřejmě musíte zůstat v klidu a pokračovat dál."
Nakonec ztratil hodinu a čtvrt na vítězného Nizozemce Januse van Kasterena. „Letošní Dakar byl těžký. Ale bojovali jsme až do samotného konce, s vyrovnanými soupeři. A to mě hrozně bavilo. Měl jsem radost z fungování našeho týmu. Opravdu, každý z kluků má svoje zásluhy," míní Macík, jenž jel Dakar pojedenácté.
Jeho životní kamarád i letitý navigátor František Tomášek přidává: "Od prvního dne byla rallye extrémně vyrovnaná, stačila jedna chyba a hned tě někdo předjel. Bylo to na lokty, ale líbilo se nám to. Stále se bojovalo. Jeli jsme extrémně rychle a bez stresu, troufnu si říct. A konečné druhé místo? Přibližovali jsme se k výsledku jako na horské dráze a na konci jsme se k němu dostali."
Macík vyhrál čtyři etapy i úvodní prolog, jeho Čenda, jak kamionu přezdívá, fungoval bez problémů, což je skvělá vizitka pro stáj ze středočeských Sedlčan, kde vznikl. Kromě toho tým postavil ještě další tři kamiony, se kterými na Dakaru závodily zahraniční posádky.
"Měli bychom slavit, ale my jsme trošku jiní. Už plánujeme další závody. Budeme stavět další dva speciály, které půjdou do světa. Vedle toho pokračujeme ve stavbě elektrického kamionu," řekl Macík. A jeho stejnojmenný otec, který před 21 lety tým založil, aby si inspirován úspěchy Lopraise či Moskala sám splnil svůj dakarský sen, doplňuje: "V telefonu mám drobný seznam 20 nebo 30 bodů, na které se musíme zaměřit, což je super. Dříve jsem těch bodů měl asi 300."
Teď Macík vyrazí na Tour po českých kinech se svou show Posedlí Dakarem, kde lidem vypráví o zákulisí slavné rallye. A letos prý bude beseda nabitá, neboť zážitků jsou mraky...