Článek
Martin Prokop doplatil na skrytou terénní hranu, jež nebyla označena v rozpisu. "A v prachu z aut a motorek před náma nebylo pořádně vidět. Bohužel to bylo na dlouhé rovině, takže se jelo rychle," líčí jezdec, jehož ford se po nárazu desítky metrů "kutálel".
Žlutý kamion týmu Big Shock Racing v Rallye du Maroc soupeří se svým dvojčetem, identickým Ivecem, které ve stejný čas vzniklo v sedlčanských dílnách na zakázku pro Jaroslava Valtra. A hned úvodní etapy ukázaly, že organizátoři pro jezdce připravili trať, na které se nebudou nudit. Náročný terén plný skal a kamení nekompromisně prověřuje odolnost závodních strojů i připravenost jezdců.
V první etapě dojel Karel, kamion týmu, po dvou defektech a drobné navigační chybičce do cíle na 2. místě. Druhá etapa závodu přinesla nečekané drama, když začala zlobit převodovka a posádka zůstala v poušti. Nakonec se podařilo vše vyřešit a Martin Macík, František Tomášek a David Švanda s penalizací v pondělí pokračovali do 3. úspěšné etapy.
V sobotu Karel se svou posádkou vyrazil do první etapy vedoucí z Fesu do Erfoudu. Jak pilot Martin Macík zdůrazňuje, úvodní etapy nemá rád. Posádce chvíli trvá, než nabere rychlost a současně ji brzdí mnohokrát ověřená zkušenost, že první etapa závod nevyhrává. Proto jede hlavně hlavou, s rozmyslem a na částečný výkon. Ani v Maroku tomu nebylo jinak.
„Na začátku jsme krásně letěli, ale pak jsme udělali zadní pneumatiku. Dařilo se nám jet dál a průběžně ji dofukovat. Ale najednou jsme prorazili další, tentokrát přední kolo. Pokračovat už se nedalo. Museli jsme přední kolo vyměnit," popisuje vývoj závodu Macík. Výměnou kola posádka českého kamionu ztratila asi 9 minut. Ale ve zbývající části etapy se dařilo ztrátu dotahovat. Menší navigační nedorozumění pak přibrzdilo vůz ještě těsně před koncem etapy. „Při výjezdu z řečiště jsme špatně odbočili a bylo třeba vrátit se přes duny. To nás stálo dalších pár minut," dodává navigátor František Tomášek.
Zlaté české ručičky zasáhly
Závod byl od začátku velké drama. Druhou etapu měl Macíkův kamion dobře rozjetou, ale pak nečekaně zaparkoval na 70. kilometru. Nefungovala převodovka. Posádka zůstala stát uprostřed pouště. Závodníci odmontovali kardan, aby mohli být odtaženi na laně. A díky odhodlané pomoci Jaroslava Valtra, kterému moc děkují, se dostali na silnici. Odtud je asistence odtáhla asi 80 km zpět do bivaku.
A okamžitě se spustila akce. Po rozebrání Karla se ukázalo, že šlo o vadu materiálu. Selhal jeden z repasovaných dílů převodovky. Potřebný náhradní díl ale nebyl na skladě. Proto šéf týmu Martin Macík začal žhavit telefony a mechanici se rozjeli po okolních městech a vesnicích, aby sehnali vše potřebné. Díky neuvěřitelným schopnostem a nasazení všech zúčastněných, zejména pak Ladislava Fajtla, se součástku nakonec podařilo získat. „Nebyl to sice úplně přesný kus, který bychom potřebovali, nebyl nový, ale Češi si vždycky dokážou poradit," popisuje mechanik David Švanda.
V noci začala práce na převodovce a ráno kolem 4. hodiny mohli mechanici oznámit, že Karel je připraven. Tým obdržel velkou penalizaci, ale zásadní bylo, že mohl v soutěži pokračovat. „Důležité je, že se Karlova slabina odhalila včas a neprojevila se až na Dakaru. Tým bojuje dál, sbíráme nové zkušenosti, František může pilovat navigaci, která je identická s dakarskou, zvyká si na letošní novinky. Dál testujeme Karla, a hlavně se u toho dobře bavíme," shrnul po 2. etapě Martin Macík.
Lety přes velbloudí trávu
V pondělí dopoledne se tak posádka mohla vydat na trať 3. etapy dlouhou přes 270 km. Macíkův kamion ji tentokrát zvládl bez zásadnějších komplikací, i když dala zabrat. „Drsňárna. Je tu africký terén, pláně zakončené řečištěm. Spousta děr, schodů, skal, velbloudí tráva. Občas lítáme, driftujeme, gumy orvané," popisuje nástrahy trati pilot.
„Jako kamiony jedeme vlastní trasu, úplně do čistého, nikde žádné stopy. V kabině si pomáháme, cestu hledáme všichni tři společně. Dnes se až na jedno zaváhání dařilo, ale občas je to detektivka," líčí Tomášek také navigační náročnost závodu.
Vyměněná součást převodovky, získaná od místních, zatím drží a funguje, i když s drobnými limity. A neobjevily se ani žádné další výraznější technické problémy. „Jednou jsme se zapíchli do velbloudí trávy a trochu zničili přední haupnu. Budeme ji večer opravovat, ale to je decentní záležitost," zakončuje mechanik Švanda.
V týmu i nadále přetrvává dobrá nálada, posádka se těší na další jízdu a Macík má radost, že získal další historky pro připravované besedy projektu Posedlí Dakarem.