Článek
Dokázal byste vybrat tři klíčové body vašeho vítězství?
Do karet nám hrála celá náročnost Dakaru, protože my potřebujeme náročný Dakar. Všechna auta jsou vyrovnaná, mají obrovský výkon, stejné motory, i šasi jsou srovnatelná. Ale rozdíly jsou v detailech, jak máte vyvážené auto, jak ho máte těžké, jakou máte posádku a jak dokážete reagovat v kritických momentech. Ono to vypadá, že to byla pro nás procházka růžovým sadem a nic se nedělo. Dělo, ale my si s tím dokázali poradit.
Kdy?
Třeba při dvoudenní etapě v Empty Quarter. Ta byla zásadně o psychice. Když vidíte převrácený kamion, tak už se vám do těch míst tolik nechce. Vy ale musíte jet. A prvních 20 kilometrů této etapy bylo paradoxně nejtěžších z celých dvou dní. Ty stačilo překonat. A když je nepřekonáte v hlavě, tak to nedáte. Tam jsme to zlomili a byl to zásadní moment. Pak jsme v té etapě nádherně jeli s Mitchelem van den Brinkem. Dokonce jsme s ním měli dohodu, že když ten první zapadne, tak ho druhý za každých okolností vytáhne, protože jsme věděli, že v poušti musíme přežít. Mohli jsme si navzájem věřit. Samozřejmě klíčový byl i zbytek Dakaru, který korunovalo poslouchání české hymny. To bylo pro nás neuvěřitelné.
V oné klíčové dvoudenní etapě se jako zásadní ukázalo, že jste startovali první, protože kamiony na horších pozicích nabraly ztrátu. Přemýšlel jste o tom už dopředu, když jste vyhrál 5. etapu a zajistil si tak onu první pozici na startu?
Zásadní to bylo, ale taktiku jsme měli úplně jinou. Chtěli jsme startovat ze druhé, třetí pozice. Sami jste viděli u aut, jak posádky zastavovaly před cílem na dvě tři minuty, aby nebyly první. My ale primárně potřebovali smazat ztrátu, a tak taktika šla stranou. Nechal jsem si natankovat do 5. etapy jen 250 litrů, ještě na startu jsme dolévali nádrž kanystry a do cíle dorazili s 20 litry. Byli jsme první a bylo nám to jedno. Nicméně zásadní bylo do té dvoudenní erzety startovat v první trojce, protože hned v úvodu nás dva kamiony předjely. Pak jsme dostali jednoho, druhého a pak už to byla one man show.
Martin Macík slavil v cíli triumf na Dakaru se svým otcem
Vy jste ale získával náskok i ve druhé části rallye a bylo jasné, že oproti Aleši Lopraisovi neřešíte tolik defektů. Čím to?
Na tomto Dakaru to stálo na pneumatikách. Mně samotnému se dvakrát povedlo udělat gumu na začátku etapy, což byla moje velká chyba. Startovali jsme po 30 vteřinách, takže před vámi prach, za vámi taky, a když uděláte chybu, předjedou vás a už se z toho nedostanete. Ve druhé půlce závodu už to bylo naprosto jasné a já věděl, co s tím mám dělat. Musíte jet hlavou, musíte vědět, jak na tom vaše pneumatiky jsou, k tomu vám pomohou neutralizace, na kterých si je můžete prohlédnout. Značky pneumatik máme stejné a všichni víme, že gumy nevydrží, že se přehřívají, že kameny jsou velké. Nebudu úplně přibližovat, jak jedu já, ale je to o způsobu jízdy i jak se trefíte, protože defekt jde vždy za pilotem.
Kdy byla euforie z výhry nejsilnější?
První den. My jsme museli být třikrát na pódiu. Dělali jsme rozhovory, slavili jsme až do dvou ráno. A já nebyl unavený, což je známka, že je ve vás adrenalin a euforie. To byl nejsilnější moment. Trošku mě mrzí, že jsem to v sobě neměl, když jsme doletěli a na letišti i druhý den v Sedlčanech na nás čekaly stovky lidí. To bylo taky nádherné, ale já už byl vybitý.
Jaká bude budoucnost?
Dnešní doba Dakaru je extrémně rychlá, je to hodně o štěstí, není to už jen o přežití jako před lety. Dnes už přežití neřešíte, ale musíte letět a mít to štěstí, že máte nejlepší auto, tým, a ještě to musíte docela umět. Technika je hrozně vyrovnaná, to dřív nebylo. Dneska mohu říct, že máme nejlepší techniku, a tím, že byl náročný Dakar, tak se to stalo. Jenže pak mohou změnit Dakar, rázem bude o jiných podmínkách a vy na to musíte mít jiné auto. Vyhrát Dakar je obtížné a trvá to strašně dlouho. Jet a obhájit to bude ještě těžší. Člověk musí najít v sobě ambice i odhodlání, co chce. To, že jsme vyhráli, znamená, že jsme všichni něco obětovali týmu. V mém případě je to spousta energie, zdraví i času s rodinou a je otázka, do kdy jsme to schopni dělat.
Obhajovat budete, ne?
Teď jsem šťastný a naprosto spokojený. Obhajobu nyní neřeším, to si nechám na později. Jsem ale zvědavý, jak budu hledat ambice na závodění o víkendu někde ve Španělsku. Když máte za sebou 12 Dakarů, tak tam jedete jak na výlet. Vy ale potřebujete závodit a mít soupeře. Chci teď dostat naše kamiony do světa a dostat je k silným soupeřům, aby naše kategorie rostla.
Čendu, jak říkáte kamionu, chcete prodat a stavíte nové auto, že?
Ano, je v dílně. Máme hodně zainvestováno a nový kamion by mohl vyjet kolem dubna, abychom v květnu mohli testovat v Africe.
Vím, že jste v létě byl v Nizozemí a Janus van Kasteren vás nechal spát u sebe doma v místnosti, kde měl vystaveného beduína za svůj loňský triumf. Vrátíte mu to teď?
Jeho manželka mi napsala: Konečně už nejsi druhý. Pošťuchujeme se, Janus ale nosí naši oranžovou bundu, protože se víc hodí k jeho kamionu, a musel taky uznat, že máme lepší týmové věci. Přijede na naši akci Posedlí Dakarem open air, která se bude konat 10. srpna. Na to se hrozně moc těším. Bude tam i Martin Prokop, věřím, že přijede také Aleš Loprais. Letošní Dakar byl pro český motorsport to nejvíc, co jsme mohli dokázat, a není to jen otázka našeho týmu.
