Článek
Loprais triumfoval v pondělní etapě a také během úterního dějství útočil na špici. Na sedmém a osmém průjezdním bodu z deseti už byl synovec Karla Lopraise se svou tatrou první, ještě před příjezdem na devátý waypoint se ale zpod vozidla ozvala rána...
„Krásně jsme kontrolovali etapu z vedoucí pozice až do momentu, kdy jsme dojeli jeden z vozů organizátorů Dakaru, který obvykle stává na kraji. Pokud ale jedou, tak jen velmi pomalu a ihned uhnou. Bohužel zrovna tento vůz byl výjimka a nechtěl uhnout. Jeli jsme za ním v oblaku prachu sedm kilometrů. Poté přišel defekt. Nejsem si vědom, že bych na něco najel, snažil jsem se v té mlze udržet na pistě a hlavně v blízkosti toho vozidla, aby slyšel klakson, když na sentinel bohužel nereagoval. Ozvala se rána a bylo jasné, co nás v tom vedru čeká," povzdechl si Loprais.
Nucenou zastávku Lopraisova posádka dokázala zkrátit na minimum, přestože byla na pokraji sil. „Měl jsem toho plné zuby. Byl jsem dehydrovaný a vysílený, etapa byla dost fyzicky náročná. Serge s Radimem makali jako mechanici formule 1, abychom stopadesátikilovou rozsekanou gumu dostali zpátky na korbu. Celá výměna se ale zadařila celkem rychle. Chtěl jsem přidat šestou vítěznou etapu do sbírky Dakaru, ale zatím zůstávám u pěti kousků. Ta šestá na nás stále ještě někde čeká. Pevně tomu věřím," neskládal zbraně Loprais, jemuž v průběžném pořadí patří stále šestá příčka.
Vrátný dojížděl jako slimák
Průběžné druhé místo udržel Martin Kolomý z Czech Dakar Teamu, jeho ztráta na vedoucího Nikolajeva s kamazem ale narostla z osmnácti minut na půlhodinu. A naopak třetí Mardějev s dalším kamazem už dýchá bruntálskému závodníkovi na záda s odstupem dvou minut.
Zatím nejnáročnější etapu si užil Kolomého týmový kolega Tomáš Vrátný, který se při přesunu z Córdoby do La Rioji, během nějž čekal na kamióny 353 kilometrů dlouhý měřený úsek, držel kolem desátého místa. „Dlouho to bylo super. Drželi jsme za sebou Mardějeva i De Rooye. Jenže... Cena za to byla zajímavá. Začaly nám hořet brzdy a vzápětí vzplála levá zadní pneumatika," líčil český pilot z bivaku.
Nakonec stálo posádku žhavé dobrodružství půlhodinu zdržení. „Po uhašení jsme ještě měnili kolo. Pomáhali nám i hasiči. Do cíle jsme pak museli jet jako slimáci a potom celou noc makali na opravě brzd. Nadýchaní písečného prachu i prášku z hasičáku. Ale dál ‚valime bomby'!" poznamenal Vrátný.
