Loprais chválil Macíka: Jeli famózně. Potlučený Michek měl hříšné myšlenky na konec

„První den jsme startovali hodně vzadu, měli jsme to díky tomu zajímavější a pestré. Hned po prvních kilometrech byl dlouhý sjezd z duny, kde bylo pohřebiště kamionů. A jelikož byla úplně ucpaná trať, museli jsme mimo ni, abychom to vůbec projeli. I dál jsme spíš projížděli místy, ne tak, jak se vždy mělo jet, ale kde byla průjezdná. To byl začátek, kde jsme něco nabrali,“ řekl Loprais.

I tak byl rád, že se svou Lady, jak náklaďáku dlouhodobě přezdívá, frčí dál. Kolem něj byla spoušť – popadané kamiony na boku, zapadaná auta i buginy.

„Bylo toho hodně ke koukání, ale zároveň to bylo dost stresující a frustrující k vybrání správné stopy a tempa. K tomu byly duny rozryté a byla složitá trakce. A když jsme přijížděli do bivaku, byl tam sjezd z jedné duny a nám se na něm nepodařilo vzít waipoint,“ vysvětloval Loprais důvod, proč dodatečně vyfasoval 15minutovou penalizaci.

To byl i důvod, že nakonec v etapě skončil „až“ třetí a dostal se před něj Mitchel van den Brink. „Druhý den už jsme letěli. Stahovali jsme, co to šlo, ale první dva kamiony jely famózně.“

Hodně strastiplnou erzetu prožil motocyklista Martin Michek, dokonce uvažoval, že to zabalí. „Byla to krásná a zajímavá etapa. Chtěl jsem si ji užít, ale bojoval jsem trochu sám se sebou.“

Může za to pochroumané zápěstí, které mu po tvrdém dopadu ve středeční etapě nateklo. „Při každém nárazu, při každé duně jej držím v křeči. Jsem rád, že jsem to vůbec dojel. Oči by jely, tělo by jelo, ale můj výkon byl kvůli tomu na 50 procentech. Nemohl jsem dělat více. Chvílemi jsem měl myšlenky, jestli mám pokračovat dál. Naštěstí jsem zvolil takové tempo, díky kterému se snažím dojet do cíle. Snad se z toho dostanu také po dni volna,“ uvedl Michek.

Technické potíže na trati řešili oba Valtrové, Jaroslav i syn Michal nocovali v dunách na trati, podobně jako Tomáš Ouředníček. Málem si tam ustlal také Libor Podmol, protože do záchytného bivaku přijel až za tmy jako poslední ze závodníků. Na vině nebylo nateklé oko, kterého ho trápilo od pondělka, ale haprující motorka. „Jak jsme vjeli do dun, tak jsem zjistil, že mi vypadává druhý rychlostní stupeň. V dunách se jezdí hlavně na dvojku.“

Ale pomohl si částečnou opravou i změněným stylem jízdy a do cíle odjel.

Teď je nejen před ním den volna.