Článek
Jak jste spokojen s výsledkem na Finské rallye? Určitě nejsem spokojený, ale tady nikdo nemohl čekat, že budu porážet týmové kolegy Gardemeistera a Hirvonena na jejich domácí trati. V pátek to bylo dobré, dokud auto fungovalo. Užíval jsem si to i hodně skákal. Opravdu je to úžasná soutěž, děsně rychlá, to se nedá vyprávět, to chce zažít. Neměl jsem tu konkrétní cíl, takže jsem necítil tlak. Šlo o to soutěž dojet a získat z ní cenné zkušenosti. Nejhorší nebyla ani neděle. Doufám, že jsem si ve Finsku vybral všechnu smůlu, co se týká problémů s autem.
Můžete blíže specifikovat zmíněné technické problémy? Začaly po třech pátečních zkouškách. Po jednom skoku zhasl motor a musel jsem podle telefonické rady inženýrů opravovat elektroniku. V sobotu jsem měl problémy s řízením, nefungoval posilovač a na jedné rychlostní zkoušce jsem vyletěl ven. Řízení mi v servisu sice opravili, ale pokaždé znovu odešlo. K tomu se přidaly problémy s diferenciálem a hydraulikou. Byl jsem rád, že jsem dojel. V neděli už to bylo jen o sbírání zkušeností.
Tato soutěž je nejrychlejší v seriálu a hodně specifická... Určitě je nejrychlejší. Jezdili jsme často na maximum 208 kilometrů v hodině. Pořád jsme byli na horizontech ve vzduchu. Je to opravdu rallye tisíce skoků. Každá soutěž je prostě jiná. Těžko je můžete srovnávat, spíš hledat určité podobnosti.
Teď vás čeká Německo. Jak se tam těšíte? Těším se, protože ji znám. V Německu bych chtěl jet hodně rychle.
Uspokojuje vás dosavadní průběh šampionátu? Žádný sportovec, dokud není mistrem světa, není úplně spokojený. To platí i o mně. Nemohu říct, že bych byl vysloveně nespokojený. Soutěže, které znám a sedí mi, ještě přijdou. Vím ale, kde a proč to mohlo být lepší.
Kterých výsledků si nejvíc vážíte? Pořád se především učím. Vážím si proto každé soutěže, na níž jsem bodoval. V Monte Carlu a Švédsku jsem získal po bodu, hlavně ze Švédska si ho moc cením. Bodovat na severu Evropy, to je cenné. Na Sardinii a na Kypru jsem dojel šestý, což jsou letos dva moje nejcennější výsledky, v Turecku jsem byl sedmý. Věřím, že ještě nějaké body přijdou.
Na jaké byste naopak nejraději zapomněl? To není o zapomenutí. Na Novém Zélandu a v Řecku jsme udělali vážné chyby. To moc mrzí, ale musím se z toho poučit.
Kdy pojedete opět o body do Poháru konstruktérů? Už v Německu.
Je velký rozdíl, jet o body pro tým a "jen" pro sebe do šampionátu jezdců? Rozdíl je v autě. Třeba tady jsem měl starší verzi. Je ale pochopitelné, že ve Finsku tým staví na domácích jezdcích. Jinak je zabezpečení naprosto stejné.
Musel jste změnit spolujezdce. Místo Jana Tománka přišel Jan Možný. Bylo to složité? Takhle o tom nepřemýšlím, prostě ta situace nastala. Ani Honza Možný nešel do něčeho úplně nového, dělal mi špióna. Neměli jsme čas o tom přemýšlet. Sedli jsme do auta a jeli.
Cítíte tlak na svoji osobu? přece jenom se od vás čeká stále víc... Ve Fordu jsou lidé na svém místě. Oni vědí, o čem rallye jsou. Když jedete poprvé seriál mistrovství světa s továrním autem, nikdo od vás nic velkého nečeká. Zkušenosti z velkých soutěží ničím nenahradíte. Třeba můj týmový kolega Toni Gardemeister jel Finskou rallye pojedenácté. V týmu proto pod tlakem nejsem. Ten si spíš vytvářím sám nebo ho cítím z domova. Lidé ode mne "něco" čekají.
Máte doma hodně fanoušků. Oni vám dávají najevo, že od vás chtějí vidět víc? Takhle přesně to nemyslím, ale cítím a vím, že někomu je málo, čeho jsem zatím dosáhl, jiní jsou spokojení. To je ale normální, fanoušci jsou vždycky nároční. S tím se musím vyrovnat. Sám pochopitelně od sebe chci co nejvíc. Ford je auto, které má na stupně vítězů a já bych toho chtěl dosáhnout. V rallye však rozhoduje tolik aspektů, že si to nemůžete předem naplánovat. Určitě se chci zlepšovat a letos si vybudovat pozici, abych byl v příští sezóně ještě lepší.
