Krásná etapa, která se ale pro Lopraise změnila v boj o přežití. Věřím, že se dostaneme na vrchol, říká

Byla to dvoudenní maratonská etapa, která je vždy velkým testem odolnosti závodníků a techniky. A zatímco Macík ji zvládl bez obtíží, Loprais jako by byl v ní magnetem na trable.

„První půlka byla fajn, než jsme udělali tři defekty. Pak už to bylo o přežití, bylo to frustrující, protože když nemáte rezervu, musíte zpomalit,“ vysvětloval důvod 42minutové ztráty.

Zprvu se jeho posádka bála, že ve druhé části maratonské etapy, při které týmy nemohou využít pomoci servisních týmů a mechaniků, doplatí právě na absenci náhradních pneumatik. Jenže Lopraisovi se podařilo v bivaku „vyškemrat“ po jedné rezervě od svých kamarádů Miklóse Kovácse z Maďarska a Nizozemce Williama de Groota.

„Díky nim jsme mohli pokračovat v naší misi,“ vyprávěl později.

Začátek druhého dějství znovu rozjel v tempu, sám popisoval, jak „brali jednoho po druhém“. Až sto kilometrů před cílem se vše zlomilo. „Řachla nám listová péra. Znovu to bylo o přežití, museli jsme několikrát zastavit, kurtovat to. Zastavili jsme i dva naše kamiony, které jely za námi, aby nám pomohly se sepětím listových pér. Modlili jsme se, aby vydrželo to poslední, které zůstalo, jinak by si auto lehlo a už bychom se nikam nedostali,“ popisoval Loprais na sociálních sítích. „Nebylo to žádným skokem, šlo o únavu materiálu.“

Znovu tak nemohl „topit pod kotlem“, do bivaku dorazil za tmy a nabral další manko. Od Macíka je zpět o dvě hodiny a 16 minut, na druhého Mitchela van den Brinka mu chybí dvacet minut. „Důležité je, že jsme zůstali na pódiovém umístění. Ale proto jsme sem nepřijeli. Já stále věřím, že to přijde, jen si na to musíme všichni počkat. Rychlost máme neskutečnou a auto už krásně ovládám,“ míní Loprais.

Ano, Dakar je nevyzpytatelný a druhá polovina, kdy karavanu čekají testy v poušti Pustá končina, mohou ještě leccos změnit.